Červen 2012

Chocolate

29. června 2012 v 20:21 Téma týdne
Co říci o čokoládě? Je to snad nejoblíbenější sladkost na trhu. Kupují si ji děti, dospělí i staří lidé. Jsou desítky druhů a každý má rád jiný. Někteří lidé ji nemají rádi, i když mi to přijde opravdu zvláštní, že zrovna čokoládu někdo nemá rád, ale jsou i výjimky. Já osobně čokoládu miluju! Nejradši mám asi hořkou, jahodovou, nebo stračatelovou, ale nepohrdnu žádnou. Nedávno mi dal spolužák za menší výpomoc úžasnou Milku. Byla to snad ta nejlepší čokoláda, jakou jsem zatím jedla. Chutnala úplně jako Toffifee, vlastně ještě líp. :) Je to pěkná kalorická bomba, když toho sníte hodně, ale čtvereček denně ještě nikoho nezabil. :) Hodně lidem to pomáhá při stresu a špatné náladě, možná proto se jí tolik sní. Víc toho snad psát nemusím, každý ji zná a alespoň jednou ji ochutnal. Tak jenom popřeju dobrou chuť, až si budete zase kousek dávat. :) Mňam :*


Vysvědčení

29. června 2012 v 20:00 Deníček
Dnes je ten nevšední den, kdy se rozdávalo vysvědčení. Každý to znáte. Většina dětí už dopředu ví, co dostanou, ale stejně se těší, že se třeba učitelky smilovali a dali jim lepší známku, aby jim nezkazili průměr. Joo, to by se mi zrovna hodilo, ale co už. Je to jasně dané, tak to nebudou kvůli někomu upravovat.
Děti na prvním stupni se na vysvědčení těší, protože mívají samé jedničky. Na druhém stupni už je to o něco horší, ale ve většině případů je to tzv. "v klídku". Na střední je učení o dost těžší a musíte se do toho opravdu opřít, už to není takové lehárko jako na základce, proto je i vysvědčení o dost horší. Kamarádka měla na základce trojky a teď bude dělat reparát ze dvou předmětů. Někdo si možná říká, co je to ten "reparát". Na střední totiž nepropadnete hned. Když máte jednu nebo dvě pětky, tak děláte o prázdninách opravné zkoušky. Když je uděláte, pokračujete do dalšího ročníku, když ne, tak tentokrát už propadáte. Když jsou tři a více pětek, tak automaticky propadáte a buď opakujete ročník, nebo můžete odejít na jinou školu. Na střední je i větší tolerance na vyznamenání :) proto mě tak štve, že ho nemůžu mít kvůli trojkám, když do průměru jsem se vešla. U nás ve třídě není vyznamenání žádné. Jsme teprve v prváku a už propadají dvě slečny a dvě odchází, to jsem zvědavá na čtvrťák, kolik se nás tam dostane a udělá maturitu. Na vysoké to musí být ještě těžší, to snad musí být studenti rádi za čtyřky, když to tak vidím na střední. O vysvědčení na vysoké nic nevím, ani nevím, jestli se tam nějaké dostává, nebo jak to vlastně je. :D
Většina dětí dostává za dobré výsledky dárky, nebo peníze, proto se docela snaží. Jenže co ti, kteří dobré výsledky nemají? Nic nedostanou, možná tak vynadáno a jako bonus pár facek. Proto po vysvědčení nechodí domů, falšují ho, ukrývají, nebo se dokonce chtějí zabít! Kdo by to řekl.. kvůli vysvědčení se připravit o vše krásné a ukončit to. Vždyť vysvědčení není všechno. Ano, sice jim rodiče vynadají, ale pořád se můžou zlepšit a ještě to zkusit a když ne, tak se také svět nezboří. Sice budou mít nejspíš horší život, ale s pomocí kamarádů a hlavně rodiny můžou být v klidu. Já bych se kvůli vysvědčení nikdy nezabíjela. Sice nevím, jaký je to pocit, mít špatné známky, nedej bože propadat a potom se dívat na ty pohledy rodičů, jak jsou zklamaní, naštvaní a poslouchat jejich nadávky, ale nic to nemění na tom, že život jde dál. Víte, život je boj! Tak bojujte a nevzdávejte se hned při první překážce, bude to horší a také se s tím dokážete vyrovnat, uvidíte.
Vysvědčení je každý rok. Pořád je to stejné. Sedíte a čekáte, až učitelka řekne vaše jméno, předá vám vysvědčení, vy jí květinu a jdete domů. To hlavní se nikdy nemění. Jen známky nejsou pořád stejné. Postupem času se zhoršují. Přibývá učení, je těžší, máte víc povinností a všechno to třeba nestíháte, ale pořád můžete dosahovat výborných výsledků. Na střední se to sice už vidí málo kdy, ale také se občas nějaká ta jednička najde. Strašně ráda vzpomínám na ty léta na prvním stupni, kdy to byly samé jedničky. Když měl někdo ve čtvrté třídě dvojky, tak už nebyl moc chytrý. Co bych teď dala za samé dvojky.. Jojo, musíme se hold snažit a pořád se učit. Život je celý o učení, pořád se dozvídáte něco nového, poučujete se z chyb, zjišťujete jak a co máte správně udělat. Přesně jako ve škole. Škola nás na to celé připravuje a naše vědomosti nám ukazuje ve známkách, abychom věděli, jak přibližně na tom jsme. Ale nikdy to není přesné. Někdo může být vynikající například v angličtině, ale za to mu vůbec nejde chemie. Může z ní třeba propadat, ale přesto se jednou dostane do Anglie a bude mít velmi dobrou a slušně placenou práci, protože to nejdůležitější umí. Vždy nezáleží jen na známkách a už vůbec ne na všech. Sice je musíme mít alespoň do těch čtyřek, abychom se dostali do vyššího ročníku, na střední a případně i na vysokou školu, ale potom bude jedno, když nějaký ten předmět nebudeme ovládat a třeba o něm úplně všechno zapomeneme. Každý by měl mít obecné znalosti téměř ze všeho, ale není to nejdůležitější. Hlavní je, být dobrý v tom svém oboru. Proto neházejte flintu do žita, když nebudete mít skvělé známky. Takové, jaké by od vás vaši rodiče a třeba i vy očekávali. Hlavně, že jste úspěšně prošli. V zaměstnání po vás stejně nebudou chtít známky ze střední a už vůbec né ze základky, proto stačí ten průměr.
Ovšem když máte dobré známky, tak vás nechci navádět, abyste se na to vykašlali, když stačí ty čtyřky. Naopak, když na to máte, tak se snažte ještě víc, ať z vás mají rodiče, učitelé i vy sami radost. Je to přece tak krásný pocit, když vás někdo uznává a ví, že jste dobří! :) S pěknými známkami to dál dotáhnete a budete opravdu vědět, že se můžete dostat i na vysokou, ze které už lehce najdete dobrou práci.
Doufám, že máte všichni dobré známky, nikdo nepropadáte a chystáte se jednou jít na vysokou. Určitě se každý radujete z PRÁZDNIN, které konečně vypukli! Tak si je pořádně užijte a nebojte se ukazovat vysvědčení.