Srpen 2012

Ta nejlepší

23. srpna 2012 v 14:17 Téma týdne
Máma je ta, která nás přivedla na svět. Je to nejdůležitější osoba v životě každého z nás. Někomu možná zemřela, nebo ho opustila z jiných důvodů, ale přesto jsou tu díky ní. Z poloviny (možná ani ne) za to můžeme být vděční otci, ale kdyby nás matka nenosila 9 měsíců v břiše a po té neporodila, tak tu stejně nejsme, i kdyby se otec sebe víc snažil. Někdo svoje rodiče nesnáší, pořád na ně nadává, říká, jak jsou přísní, zlí a nepřátelští.. Ale to je úplně normální. Rodiče se o své děti bojí. U mě je tou starostlivější částí táta, ale většinou jsou to mámy, protože mají své děti opravdu rády a mají strach, že by se jim něco mohlo stát, že nejsou tak velké, jak si myslí. Moje mamka je naštěstí ohleduplnější. Jí rodiče také dovolovali dost věcí, proto ona je zvyklá to dovolit mě, ale táta je úplný opak. Mamku mám strašně ráda. Možná nejradši ze všech lidí a tak by to, podle mě, také mělo být. Moje máma je poslední dobou šílená, jako já. :D Řekla bych, že se mnou prožívá pubertu, ale tou jsem si už z velké části prošla a ona taková v tu dobu nebyla. Až teď je strašně vtipná, bláznivá, veselá, ulítlá, moderní, hodná, chápavá.. Jdu za ní, ze srandy jí něco provedu a co ona? Samozřejmě mi to hned vrátí a ještě s něčím navíc. Pořád vymýšlí různé hlouposti jako malé dítě. Mám mladšího bratra, je mu 11 a mamka je ještě horší, než on. Ty její kravinky, když se snaží zpívat (hlavně anglicky to stojí za to :D), když se hádáme "našim jazykem", říkáme nesmyslné slova, bavíme se o hloupostech, chytáme záchvaty smíchu.. Když mamka dostane "výtlem", tak je to fakt něco. Také se hned začnu smát a nemůžu přestat, po chvíli se jedna smějeme druhé a trvá věčnost, než přestaneme. Mamku jsem si opravdu oblíbila, je úžasná. Lepší jsem si ani nemohla přát. Miluju svoji mámu. Doufám, že vy taky. :)

Pořád se to mění

22. srpna 2012 v 16:37
Dneska je velmi zvláštní počasí. Ráno pršelo, byla bouřka. Odpoledne vysvitlo sluníčko a začlo být zase strašné vedro jako předchozí dny a navečer je zase bouřka a déšť. Doufám, že tu zase nejsou ty dny, jako zhruba před měsícem, kdy byly sice vedra, že se dalo krásně koupat, ale pořád jen pršelo, takže to stejně nešlo. Teď mi to sice nevadí, protože mám do pátku antibiotika, ale v sobotu jedu na pouť, tak bych byla nerada, kdyby tam bylo všechno mokré a tuny bláta, jako skoro každý rok. Nechápu to.. pořád je hezky, najednou nastanou dny pouti a začne být hnusně. To počasí mi to asi dělá naschvál, nebo už fakt nevím. Měla jsem jít ven s nejlepší kamarádkou asi po týdnu, co jsem byla nemocná a ono začne pršet. Třeba se to do večera uklidní, doufám. Vypadl nám i proud, takže opravdu nevím, co mám dělat. Nemůžu být na počítači, dívat se na televizi a ven taky nemůžu, protože prší a jsem ještě trochu nemocná. Takže co teď? Číst si a odpočívat v posteli, asi jediná možnost. Nebo máte jiné nápady? A jestli se ptáte, jak je teda možné, že jsem přidala nový článek, tak je to proto, protože proud na chvíli naskočil, ale táta si bere můj noťas do práce, takže stejně pořád není co dělat, i kdyby proud šel.

Černá

17. srpna 2012 v 15:18 Téma týdne
Černá? Znak temnoty, tmy, večeru, strachu, smutku, něčeho zlého.. V těchto případech ji nikdo nemá moc rád. V černé se chodí na pohřeb, pláče se, vzpomíná se na lidi, které jste milovali a ztratili.. Nic hezkého. Když jdete v noci tmavou (černou) ulicí a slyšíte různé zvuky, taky to není zrovna veselé. Když vidíte někde černou vlajku, znamená to, že tam někdo zemřel- další špatná zpráva. Ale kolem nás je spoustu černých věcí, které nejsou zlé, ba naopak, jsou třeba důležité, nebo je máme rádi. Hodně lidí rádo nosí černé oblečení a za nic by je nevyměnilo. :) Například já mám černé psy a kočku, které mám hodně ráda. Na barvě nezáleží.. Důležité je, jak jste vychovaní a jste zvyklí na to, že černá je špatná, nebo dobrá a nebo prostě jedna z mnoha barev. Já k ní nepřikládám žádný velký význam. Jen když slyším slovo ČERNÁ, tak se mi vybaví nejdřív ty horší věci a až potom si řeknu, že je to jen barva, která nic neznamená. Takže i když se mluví o černé, tak to může být veselé téma. :)

Oni jsou moje radost <3

13. srpna 2012 v 14:22 Téma týdne
Trochu opožděně píšu k minulému tématu týdne, protože jsem tu byla až ke konci a už jsem nic nestihla vymyslet. Téma bylo 'Můj domácí mazlíček'.
Já mám těch mazlíčků trošku víc, takže nebudu psát jen o jednom, protože ráda mám všechny stejně. :) Máme dva psy - fenu Lussi a psa Barona, kočku Micku, která má teď dvě koťátka :) strašně ráda bych si je nechala, jsou chlupatá po mámě a strašně roztomilá, ale jelikož už jednu kočku máme, tak kdybysme teď měli tři.. to by rodiče nepřežili. Obě jsou bohužel kočičky, takže by pořád měly další koťata a vykastrovat je dávat nebudeme.
Když nám zemřel minulý pes (Arči), kterého jsem měla asi nejradši ze všech živých tvorů na světe, tak jsme si pořídili Barona. Je to německý ovčák, kterého máme asi 6 let. Je to takové neohrabané telátko, ale umí poslechnout a je strašně hodný. Když něco provede a udělá ten jeho psí kukuč, tak mu hned všechno odpustím. Lussinku jsme viděli běhat v lese celou zmatenou, zmoklou a smutnou. Běhala tam snad týden. Rodičům se strašně líbila, takže se slitovali a vzali jsme si ji domů. Kupodivu si brzy zvykla a s Baronem se snášejí perfektně. Jen nechceme štěňata, protože je to kokršpaněl, takže by byly poněkud zvláštní, tak s ní chodíme každý půl rok na injekce. Je to takový mazlíček, je skoro jako Baron, ale ona strašně ráda běhá po zahradě jako blesk, kdežto Baron radši chrápe v boudě nebo u dveří. Když k nám jde někdo na návštěvu, tak ne aby se báli velkého vlčáka, ale oni se bojí té malé kokršpanělky. Baron se hned s každým vítá a když někde něco spadne, tak je pos*aný strachy, ale Lussi, ta umí perfektně hlídat, štěká na každého, kdo jen v rychlosti projde. V každém z nich je něco zvláštího, co mi dává důvod je mít ráda i přes všechny ty průšvihy, co už udělali. A nakonec Micinka. Ta je taky zatoulaná, ležela vedle našeho plotu a tak žalostně mňoukala, že jsme jí museli pomoct. Jelikož jsme už jednoho kocoura (Matese) měli, tak jsme si ji nechtěli nechávat a hledali jsme jí nového majitele, ale nikdo ji nechtěl proto, že je to kočka a ne kocour. Tak nám nakonec zůstala a teď máme každý rok problémy s udáním jejích koťat. Tento rok je to snad nejhorší, to nikdo nechce ani jedno kotě a ani jedno není kocour, ale snad se nám povede je někomu dát. :) Co ještě říct? Asi jen to, že strašně miluju zvířata, ať už jsou moje, nebo kamarádů, koupená, nebo zatoulaná, krásná, nebo maličko ošklivější. V každém je vždy něco krásného :) nejen u zvířat.
Kdyby někdo náhodou chtěl kotě, tak mi napište, rádi ho dáme do milující rodiny. :)