Oni jsou moje radost <3

13. srpna 2012 v 14:22 |  Téma týdne
Trochu opožděně píšu k minulému tématu týdne, protože jsem tu byla až ke konci a už jsem nic nestihla vymyslet. Téma bylo 'Můj domácí mazlíček'.
Já mám těch mazlíčků trošku víc, takže nebudu psát jen o jednom, protože ráda mám všechny stejně. :) Máme dva psy - fenu Lussi a psa Barona, kočku Micku, která má teď dvě koťátka :) strašně ráda bych si je nechala, jsou chlupatá po mámě a strašně roztomilá, ale jelikož už jednu kočku máme, tak kdybysme teď měli tři.. to by rodiče nepřežili. Obě jsou bohužel kočičky, takže by pořád měly další koťata a vykastrovat je dávat nebudeme.
Když nám zemřel minulý pes (Arči), kterého jsem měla asi nejradši ze všech živých tvorů na světe, tak jsme si pořídili Barona. Je to německý ovčák, kterého máme asi 6 let. Je to takové neohrabané telátko, ale umí poslechnout a je strašně hodný. Když něco provede a udělá ten jeho psí kukuč, tak mu hned všechno odpustím. Lussinku jsme viděli běhat v lese celou zmatenou, zmoklou a smutnou. Běhala tam snad týden. Rodičům se strašně líbila, takže se slitovali a vzali jsme si ji domů. Kupodivu si brzy zvykla a s Baronem se snášejí perfektně. Jen nechceme štěňata, protože je to kokršpaněl, takže by byly poněkud zvláštní, tak s ní chodíme každý půl rok na injekce. Je to takový mazlíček, je skoro jako Baron, ale ona strašně ráda běhá po zahradě jako blesk, kdežto Baron radši chrápe v boudě nebo u dveří. Když k nám jde někdo na návštěvu, tak ne aby se báli velkého vlčáka, ale oni se bojí té malé kokršpanělky. Baron se hned s každým vítá a když někde něco spadne, tak je pos*aný strachy, ale Lussi, ta umí perfektně hlídat, štěká na každého, kdo jen v rychlosti projde. V každém z nich je něco zvláštího, co mi dává důvod je mít ráda i přes všechny ty průšvihy, co už udělali. A nakonec Micinka. Ta je taky zatoulaná, ležela vedle našeho plotu a tak žalostně mňoukala, že jsme jí museli pomoct. Jelikož jsme už jednoho kocoura (Matese) měli, tak jsme si ji nechtěli nechávat a hledali jsme jí nového majitele, ale nikdo ji nechtěl proto, že je to kočka a ne kocour. Tak nám nakonec zůstala a teď máme každý rok problémy s udáním jejích koťat. Tento rok je to snad nejhorší, to nikdo nechce ani jedno kotě a ani jedno není kocour, ale snad se nám povede je někomu dát. :) Co ještě říct? Asi jen to, že strašně miluju zvířata, ať už jsou moje, nebo kamarádů, koupená, nebo zatoulaná, krásná, nebo maličko ošklivější. V každém je vždy něco krásného :) nejen u zvířat.
Kdyby někdo náhodou chtěl kotě, tak mi napište, rádi ho dáme do milující rodiny. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama