Září 2012

Je mi to jedno :)

29. září 2012 v 15:49 Téma týdne
Jednou také napíšu něco o mně. Ne jen o tom, co nějaké téma týdne vlastně znamená. K tématu "Je mi to jedno" bych totiž žádné vysvětlení neměla a tak mě to nutí psát o mém životě. Asi bych mohla začít.
Je několik věcí, které jsou pro mě opravdu důležité a několik, které jsou mi ukradené. Raději bych psala o těch důležitých, protože těch si více všímám a bylo by to pro mě lehčí, než psát o něčem, co se snažim ignorovat, aby mi bylo jedno, že to nemám. Třeba nemám kluka. Už strašně dlouho. Vlastně nikdy jsem neměla žádný pořádný vztah. Vztah na několik měsíců, nebo třeba na několik let se vším všudy. Možná je to tím, že pořád čekám na toho, který se ke mně bude nejlépe hodit a nezkouším každého, kdo mi řekne, že se mu líbím. Kluka jsem měla jen 2x a nikdy to nebylo ono, ale to je jedno. Ne, že by mi to nevadilo, vadí, ale jsou mnohem důležitější věci. Alespoň pro mě je důležitější mít rodinu, která je úplná, drží při sobě a pomáhá si. To snad mám :) miluju svoji rodinu, všechny členy, jen mě štve, že mě táta nikam moc nepouští, ale kamarádky mají horší rodiče a zakazují jim úplně samozřejmé věci. Třeba nemůžou chodit na žádné kroužky, na počítač, někdy mají zaracha chodit ven.. To já nikdy nezažila. Vlastně jendou jsem měla zaracha na počítač a hlavně chození ven, asi na týden, a to jen kvůli tomu, že mě prásknul nějaký blbeček od nás z vesnice. A potom zaracha na chození ven tak po 6 hodině, protože jsem se zachovala jako malá. Ale jinak nic. Já můžu skoro vše. Jsem za to strašně ráda. :) Mám skvělé kamarády, kteří mi pomůžou, když potřebuju. Ve škole mi to také jde docela dobře. Proč se tedy zabívat zbytečnostmi, jako jestli můžu za týden na pařbu, nebo tam budu moct až za rok, když mám tohle všechno DŮLEŽITÉ, co potřebuju. Zaměřte se na to, co MÁTE a potom vám nebude tolik vadit, když pár věcí mít NEBUDETE. Maličkosti hoďte za hlavu. Vše má svůj čas a dřív, nebo později budete mít i to, co vám právě schází! :)

Věřím na víly!

22. září 2012 v 11:45 Téma týdne
Moje první myšlenka: "Co je to za praštěné TT?" Věřit na víly.. to jde jen v pohádkách. Takže zkusím napsat něco pohádkového. Není to pravdivé, ale třeba se vám to bude líbit. :)
Jednou v podvečer jsem se šla projít do nedalekého lesíka. Doma jsem neměla co dělat a všichni byli jen nepříjemní, takže se mi tam vůbec nechtělo. Kamarádi neměli čas a s bratrem ven nechodím. To by se muselo stát něco opravdu neuvěřitelného. Když o tom tak mluvím.. něco takového se ale ten večer stalo. Došla jsem na lesní cestu a jen tak chodila. Pořád dokola až najendou jsem zahlédla v dálce nějaké zářivé, až omamné světlo. Jako by tam byla veliká skupinka světlušek. Ihned jsem se sebrala a šla se podívat. Obvykle hustý a tmavý les tentokrát zářil na dálku nějakým zvláštním svělem. V lese nikdo nebyl, i když bylo krásně. Zvláštní. Ale to mě vůbec nevyvedlo z míry, jako to světlo. Už jsem byla skoro u něj, když jsem si všimla, že se tam pohybují nějaké postavy. Zarazila jsem se a říkala si, kdo to tam paří. :D Slyšela jsem krásný tichý zpěv a viděla tancující a pobíhající slečny s dlouhýma vlasama, se kterýma si pohrával lehký větřík. Vůbec jsem nevěděla, co se to děje, jestli je to pouze v mé hlavě, nebo tam opravdu stojím a koukám.. na VÍLY! Tančili tak lehounce a úchvatně, že se mi nechtělo domů. Stála jsem opodál, aby si mě nevšimly a nevyrušila jsem je z jejich zábavy. Podívala jsem se na hodinky a bylo už o 2 hodiny více, než když jsem vyšla z domu. Ten čas nějak rychle utekl a musela jsem domů. Bylo to vážně něco překrásného! A pak že víly neexistují. :)

Charakter

14. září 2012 v 22:54 Téma týdne
Charakter.. Co si pod tím představit? Je to povaha člověka, tudíž každý máme jiný charakter. Vrozené rysy, které nás charakterizují, ale dají se ovlivnit a změnit. Je to náš znak. Znak každého člověka. Každý se chová jinak a má na to právo. S blízkými lidmi se chováme jinak, než s lidmi cizími nebo s těmi, které nemáme v lásce. Nelze říci, že by byl někdo stejný, vždy se bude lišit alespoň nějakým názorem. Když se o někom řekne "To je ale charakter!" tak to v podstatě znamená, že se chová tak, jak by měl každý, abychom byly alespoň trochu dobrý národ/společnost. Charakter je také známkou výchovy a sebevýchovy. To je vlastně asi nejdůležitější. Jací jsou rodiče, jak se k vám chovají, v jakém prostředí žijete, kolik máte peněz (které jsou v dnešní době opravdu důležité), jaké máte koníčky, jak se k čemu stavíte.. Je toho hodně, podle čeho se sestaví náš charakter. Vždy je jiný a stále se může měnit. :)

Jsem šíleně dospělá

6. září 2012 v 17:23 Téma týdne
Jsem šíleně dospělý/á! Věta, kterou používá čím dál více mladých lidí. Hlavně holky, nebo to je u holek možná jen více vidět. Ve 12ti letech si myslí, jak už jsou velké, že mohou chodit na diskotéky a mít sex jako 15letí, pít alkohol a kouřit jako 18letí, chovat se jako dospělí.. Zatímco se jako dospělí vůbec nechovají. Chovají se spíš jako malé hloupé holky, což by k jejich věku ještě docela sedělo, ale ten alkohol, sex, atd. k jejich věku opravdu nepatří! Je to touhle dobou a výchovou. Rodiče jsou k dětem mírnější, dovolí jim skoro vše a když ne, tak si to stejně vydupou, nebo to udělají bez jejich vědomí. Mladé děti se hodně kamarádí se staršími, chtějí být jako oni a zkoušet to, co oni. Jde ven parta 15-17letých lidí a s nimi třeba dva 13letí, starší si zakouří, mladší to vidí a hned chtějí taky. Co asi udělají ti starší? Myslíte, že jim řeknou, že to pro ně ještě není? Bohužel ne. S klidem jim dají svoji cigaretu a vytáhnou si další. Tahle doba je opravdu nevyzpytatelná a docela špatná. Zajímalo by mě, jak to bude za takových 10-20 let. To se takhle "dospěle" budou chovat už 8leté děti? Nebo mladší?! Snad se to všechno ještě nějak vyvine a obrátí se to k lepšímu. :)

Prázdniny končí, začíná škola..

1. září 2012 v 12:28 Téma týdne
Tohle téma týdne mi přímo hraje do karet. Je poslední týden prázdnin. Vlastně už jen víkend a jde se dál.. Zase ta otravná škola, ještě otravnější vstávání a učitelé. Zatím jsem se všechny roky do školy docela těšila. Na základce to byla pohoda, super kámoši, skoro žádné problémy a stres. Minulý rok jsem šla do prváku, takže jsem byla zvědavá na nové spolužáky, učitele, průběh hodin a chod celé školy. Zjistila jsem, že je to fakt šílený. Spolužáci jsou většinou sice v pohodě, ale nemám k nim takovou důvěru jako na základce. Učitelé jsou přísnější a naše třídní je strašná. Jako normální učitelka je v pohodě, ale když s námi má řešit něco, co řeší třídní, tak je akorát protivná a stejně musí být po jejím. Minulý školní rok se nás ptala, kam bysme chtěli na výlet, tak jsme řekli, že na bobovou dráhu, nebo alespoň do Zoo a ona nám řekla, že tam můžeme jet s rodičema kdykoliv, takže pojedeme do elektrárny. Joo, to muselo být opravdu záživné. Já jsem naštěstí přemluvila rodiče a jet jsem tam nemusela. Učení je také o hodně těžší, přijdu ze školy (než se dostanu domů, tak jsou zhruba 4 hodiny, i když máme jen do 14:05), najím se, sednu si k učení někdy i do 8 hodin, chvíli jsem na počítači a zase můžu jít spát a jede to celé znovu a znovu. Vůbec jsem nečekala, že tu školu nebudu mít tak ráda. Mně osobně škola nikdy nevadila, chci na vysokou a vím, že je vzdělání důležité, pro mě je to na prvním místě, ale je to opravdu makačka. Strašně ráda bych si prázdniny prodloužila, ale bohužel to nejde. Takže jako každého mě v pondělí čeká nástup do školy a každodenní 'mučení'. Přeji vám hodně sil, abyste ten další školní rok zvládli bez potíží a bez opravných zkoušek atd. Vždyť za 10 měsíců budou další prázdniny. :) Hlavu vzhůru a jdeme dál!