Říjen 2012

Alkohol

19. října 2012 v 19:21 Téma týdne
Alkohol, alkohol, alkohol.. Jedno slovo pořád dokola. Kdo nepoužívá tohle slovo, jako by nebyl. (Až na malé děti..) Jednou se řeší zákaz spojený s otravou alkoholem, jednou to, kam se půjdete opít a pak zase to, jak je alkohol špatný. Řekla bych, že je to jedním z nejčastějších témat této doby. Opravdu netuším, jestli byl i dříve tak populární, nebo se jím stal až teď - v této "úžasné" době. Nechci tu někoho poučovat a opakovat se, že je špatný, škodlivý a kdo ví, co ještě, protože já sama se ráda občas něčeho napiju. Ale určitě nechlastám tolik, jako nějací 12letí spratci (omlouvám se, jestli se to někoho z vás dotklo, ale myslím, že když je dáno, že se alkohol může pít od 18, tak by se to mělo dodržovat, nebo alespoň vydržet do těch 15, když už nic víc). Jo, teď si možná říkáte, jak jsem s tím trapná, ale co jiného k tomu mám říct? Pijte, jen se pořádně opijte, udělejte věci, které byste normálně neudělali, vyspěte se s každým a pořádně se pozvracejte! Ne, tohle opravdu ne. Když se trochu napijete, abyste se dostali do nálady, tak prosím, ale nepijte tak, že toho potom budete litovat a nedej bože se opijete až do bezvědomí! Bavit se dá i bez alkoholu a jestli bez něj nemáte dostatečnou odvahu k nějakému "dalšímu" kroku, tak tomu dejte radši čas, než abyste si ničili zdraví a mozek.
Opilí opravdu nebudete více atraktivní.


Vem si svoje a neber mi to moje!

13. října 2012 v 12:27 Téma týdne
Nesnáším, když někdo něco má a ostatní mu to berou. Ať už jsou to různé věci nebo štěstí. Jděte si za svým, snažte se a budete mít to, co tolik závidíte ostatním. Samozřejmě, že vždycky to nevyjde. Třeba nemáte tolik peněz, abyste si koupili ten nový super stylový iPhone, který má váš nejneoblíbenější spolužák, ale drobné a přesto důležité věci můžete mít také. Nezáleží přece na značkových věcech, které jsou většinou stejně nebo dokonce i méně kvalitní, než ty obyčejné odněkud z hypermarketu nebo od Vietnamců. Kvůli tomu přece nebudete krást. Ani spolužákovi, ani v obchodě, nebo doma peníze rodičům. I když toho spolužáka nemáte rádi, přesto za ním zajdete a mile se zeptáte, jestli si můžete ten krásný iPhone půjčit, nebo alespoň prohlédnout, ale on vám ošklivě řekne, až skoro zařve "To je moje!". "Vždyť jsem se jen slušně zeptal", pomyslíte si. Ale takoví lidé už bohužel jsou. Aspoň vidíte, co by to s vámi udělalo, kdybyste měli tu 'nejlepší' věc. Budete namyšlení, zlí a povrchní a to snad nechcete, ne? Já osobně mám ráda skromnější lidi, kteří si na nic nehrajou a když se jim dostane štěstí, tak i přes to zůstanou normální a neudělá to z nich nějaké nabubřence, kteří nosí nosánek pěkně nahoru.
Když jsem se zmiňovala o tom štěstí, tak mi přijde strašně nefér, že někomu se daří vše a pořád je to pro něj málo a naopak někomu se nedaří téměř nic, ale když se mu povede ta nejobyčejnější věc, tak z toho má obrovskou radost a ví, že něco dokáže. Ale když získají štěstí obyčejní lidé, tak se jim to ti 'lepší' snaží pokazit, nejlépe ukrást. Nenechte si zkazit vztah, nebo cokoli jiného jen kvůli nějakým hloupým lidem, kteří využívají štěstí jiných ve svůj prospěch. Snad na to také jednou doplatí.

Už jsem zase líná

6. října 2012 v 11:45 Téma týdne
Lenost. Toto slovo používám velmi často. Možná ne tolik já, protože si to občas nepřipouštím, ale spíš moji učitelé, rodiče a bohužel i kamarádi. Tento týden jsem opět byla líná vypnout facebook a něco k tomuto tématu napsat, ale naštěstí to se mnou ještě není tak zlé, protože jsem se k tomu přece jen dokopala. Nejsem zas tak líná, jak to možná podle mé první věty vypadá, ale někdy radši než abych šla 3 km pěšky do vedlejšího města za kamarády, tak si pustím filmy a sedím celý den na zadku. Samozřejmě, že když mám náladu, doma je opravdu nuda a jde mi někdo naproti, tak se tam vypravím. Dále jsem líná, když jde o pomoc doma, ale to bych řekla, že ani není tolik kvůli tomu, že bych se radši válela v posteli, nebo na gauči, ale že mě to nebaví a když mám jít uklízet, tak už nevím, kam mám všechny ty moje krámy strčit, takže je radši zase nechám válet na stole. Zrovna poslouchám písničku, kde zpívají "Jsem lenivý a nechce se mi vylézat z postele" tohle se mi stává každé ráno, hlavně když mám jít do školy. To ale také není úplně leností, ale spíš tim, že nejsem pořádně vyspalá. Vždy za tou leností něco vězí. No, vždy vlastně ne. Třeba kdybych si měla jít zaběhat, abych něco udělala pro svoje zdraví a postavu, tak nepůjdu, protože jsem líná. Za tím jiný důvod nevidím. Lenost zná každý, někoho postihla úplně - nejradši by nechodil ani do školy, protože těch pár metrů na autobus je pro něj šílená dálka, ale někdo je líný třeba jen v jednom ohledu, kde to zas tolik nevadí, když do dalších činností jde rád, nebo se jim alespoň nevyhýbá. Snažte se trochu vyhecovat, dát si nějaké úkoly a cíle, zakažte si tvrdnout doma u televize nebo u počítače, když k tomu nemáte pádný důvod a třeba vás ta zlá "nemoc" opustí.