Leden 2013

Sestřenice Nikča

12. ledna 2013 v 23:39 Ti nejlepší
Moje další úžasné zlato. Ona je ta nejlepší.

Tuffy, Tuffyňák, Tuffynka, Nikča, Nikolka, nejlepší sestřenka, nejlepší kámoška. Takhle jí říkám.
Je jí 13 a vypadá na mnohem víc, dokonce se tak i chová. Ale ne, že by se snažila chovat dospěle a tím pádem byla trapná, ona je prostě taková vyspělejší ve všech ohledech. Proto si s ní asi tolik rozumím. Vůbec nevím, odkud to vzít, ale asi od toho úplného začátku. Jelikož je to moje sestřenice, tak ji znám od malička. Naštěstí bydlí 3 km ode mě, takže se můžeme kdykoli vídat. :) Už od malička jezdíme my k nim a oni k nám. Na různé oslavy nebo jen tak. Na ty přesné události a datumy je tu ona. Já nevím, kdy přesně jsme začali být tou sehranou dvojkou, jen vím, že jí doposud jsme. Jenže dřív k nám ještě patřili naši bratři, když jsme s nimi hráli na schovávanou atd. Nejlepší byly každé prázdniny strávené s ní. Máme to jako takovou tradici. Letní prázdniny pro nás začnou až když jsme spolu. Trochu mě mrzí, že už nechodím na základku, takže s ní poslední školní den nemůžu jít na závěrečný zmrzlinový pohár, ale to si potom vynahradíme. Celé léto se mácháme v bazéně, občas zajedeme na písák, chodíme ven, fotíme se, pijeme, jezdíme na srazy a hlavně k babičce na Šumavu. Kdekoli jsme, pořád blbneme a nikdy se nenudíme. Ona je stálým hostem na mých oslavách a já zase na jejích. Jsme jako ségry nebo nejlepší kamarádky. Spíš obojí dohromady. Kdykoli mám problém, můžu se na ní obrátit. Buď mi pomůže, nebo mě rozveselí. Podle toho, co zrovna potřebuji a jakou má ona náladu. Nechce se mi tady psát každý zážitek, protože jich je strašně moc a obě si je moc dobře pamatujeme. Některé jsou soukromé, o některých ví téměř každý, ale jsou hlavně naše. Doufám, že v únoru (o jarních prázdninách) konečně pojedeme zase na Šumavu. Vlakem a autobusem, to bude štreka.. Ale když pojedu s ní, tak to v klidu zvládnu. Doufám. :D Konečně zase budeme mezi opravdovýma kámošema, kteří nás vzali do party tak nečekaně. Mezi nimi se cítíme skvěle, nemusíme nic řešit a na nic myslet, vše tam jde tak krásně samo. Když přijdeme večer utahané, vlezeme si na půdu do postelí a vyprávíme si, co se za ten den stalo, co nás trápí, co nás těší, občas si k tomu vezmeme pivko a nakonec se všemu zasmějeme. Když teda nemáme slabší chvilku a nepobrečíme si, ale to se většinou stává až když odjíždíme domů a tak strašně se nám nechce. Jediné, co je na tom pozitivní je, že tam brzy znovu pojedeme. Chystáme se tam na velkou část léta, tak jsem na nás zvědavá a strašně se těším. :)
Jojo, tuhle slečnu miluju z celého srdce. Je to ta nejlepší kámoška na cestách. :D Vlastně pořád. S ní si píšu takové slohy o našich zážitcích a o tom, jak se máme strašně rády. :) Dokonce jsem o ní psala domácí úkol na sloh a kvůli blbému členění jsem dostala 2, jinak se to učitelce líbilo. Je to prostě ta skvělá Nikolka, která má od všeho něco. Krásná, milá, vtipná, bláznivá, nebojácná, sebevědomá.. Mohla bych tu být do zítřka, než bych to všechno napsala. Je prostě nejlepší a moje. :*


Standa

12. ledna 2013 v 23:01 Ti nejlepší
Rozhodla jsem se, že napíšu něco o mých nejúžasnějších kamarádech, abych se k tomu kdykoli mohla vrátit a posoudit, co vše se změnilo. Koukám, že toho bude víc, takže to napíšu na pokračování. :D Pokaždé to bude o někom jiném, kdo je pro mě velmi důležitý.

Začnu tím 'nejnovějším' a snad nejlepším.
Standík Nejbožejší kámoš, kterýho jsem kdy měla. Můžu být ráda, že s ním chodila moje super kámoška Pája, která se nás snažila skamarádit i přes všechny naše hádky a nenávist. Vůbec nevím, jak se to povedlo, ale začli jsme se bavit. Občas (možná jen jednou :D) jsme si napsali, ale nic velkýho to nebylo. Potom o velkých prázdninách byla ve Břehách taková akce, na které jsme samozřejmě nemohli chybět. Byla jsem tam se sestřenkou a kámošema a najednou koho nevidím.. Standu, jak jde k nám, nějak se tam s náma zaseknul a vypil mi tříšť, kterou mi koupil kámoš a byla fakt dobrá. :X Strašně mě to naštvalo, ale na druhou stranu díky tomu se teď bavíme. Asi druhý den mi napsal, že se omlouvá za tu tříšť a někdy mi koupí novou (jenže to už nebude ono). Potom jsme si nějakým zázrakem začali strašně moc psát. Ani jeden z nás to moc nechápal, ale bylo to super. :) Domlouvali jsme se na tu tříšť, kino a venek.. Vyšel jen venek, ale bylo to super. Byla jsem nemocná, takže jsem nikam nemohla a za mnou se nikomu nechtělo. Jen on jediný vzal kolo a přijel. :') Jelikož jsem ještě měla antibiotika, tak jsem nemohla na moc dlouho ven, takže jsme byli u nás před hospodou asi hoďku. Občas jsme mlčeli, protože jsme se ještě tolik neznali, ale stejně jsem z toho měla dobrý pocit. Ani táta nijak nevyváděl, když si k nám dával kolo, že by znamení? :O Potom jsme si psali snad ještě víc. Posílali jsme si bláznivé fotky různých věcí, já jsem mu udělala 'sexy' video a do teď si kvůli němu ze mně dělá srandu :D ale co bych pro něj neudělala. :) Čas běžel a my byli čímdál lepší kamarádi. Byli jsme spolu na diskotéce, kde se to trošku zvrtlo. Od té doby je mezi námi možná něco víc. Hlavně u něj, no. Hodně lidí mi pořád říká, abych s ním chodila. Jo, možná bych měla, ale když on je tak strašně ÚŽASNÝ, že ho nechci ztratit jako kamaráda. Jen on mi pořád říká, jak jsem skvělá, skládáme si básničky, děláme si ze sebe srandu a pořád se máme tak strašně rádi. Uvidíme, jak se to bude celé vyvíjet. Doufám, že moc dobře, jako do teď, protože ho "miluju jako super čuper kamaráda". :*

Náš první a zdaleka ne poslední venek. Som fotila^^


Živel

12. ledna 2013 v 10:42 Téma týdne
Když jsem byla malá, prý jsem byla šílený živel. "Šijou s tebou všichni čerti!" "Jsi jak z divokých vajec!" "Pozor, nebo si něco uděláš!" Tohle mi pořád rodiče opakovali, protože to byla pravda a poslední větu jsem nejspíš pěkně vypouštěla z hlavy ven, protože jsem měla každou chvíli modřiny, odřeniny, vykloubený loket, odřená kolena, skříplé prsty, popálené ruce,.. Do teď od těch všech mých vylomenin mám jizvy. Než mi stačilo jedno zranění zmizet, už tam bylo další. Nevím, jestli jsem byla tak nešikovná, neomalená nebo jsem šla prostě do všeho (někdy doslova) po hlavě, ale teď už taková nejsem. Škoda. Mládí byla pěkná sranda. :) Když jsem náhodou jednu chvíli neměla žádný škrábanec nebo tak něco, šla jsem rychle blbnout, abych ho měla, protože to bylo mojí součástí. Jojo, byla jsem blázen.. Něco z toho mi ještě zůstalo, ale už to není takové. Myslím, že každé dítě bylo pěkný poděs. Trochu se bojím, až budu mít svoje vlastní, jestli bude také tak splašené a pořád o něj budu muset mít strach, jestli si zase někde nenatlouklo. Snad to po mamince nezdědí. :D Co vy? Také jste byli každou chvíli rozbití a plakali jste u maminky, že to strašně bolí, ale za chvíli jste šli blbnout zase?

Já a pustý ostrov

6. ledna 2013 v 12:55 Téma týdne
Co bych si s sebou vzala na pustý ostrov? Kdybych mohla, tak všechno, ale to by asi nešlo.. Proč bych tam ale taky jezdila? O.o Když už bych tam jela, tak asi s nejlepším kámošem, který by mě tam rozveseloval nebo se svým přítelem (kdybych nějakého měla). Joo, to by byla romantika.
Jako první mě napadl mobil, ale když bych si ho neměla kde nabít, tak by mi byl asi k ničemu. Takže baterku, nůž, sirky, zapalovač, repelent, knížku, oblečení, něco na umytí, jídlo a pití, možná mp3, kdyby mě už nebavilo poslouchat toho dotyčného, který by tam se mnou byl. Dále nějaké praktické věci, ale to bych asi sama nevymyslela, takže bych si musela říct rodičům, co si tak mám s sebou vzít. :D Ale kdybych se tam ocitla náhodou, sama, tak opravdu nevím, co bych dělala. To bych si s sebou ani nemohla připravit nějaké věci, když bych netušila, že se tam dostanu. Snad bych jen mohla doufat, že mám v batohu nějaké potřebné věci nebo budu mít tolik štěstí, že pro mě někdo brzy přijede. :D Možná by to chtělo vysílačku! Ale stejně nevím, jak se používá :D možná, že bych na to za tu dobu přišla, jenže kde by se u mě vzala vysílačka? Pak bych si taky vzala nějaké hry, nebo alespoň míč, abychom se trochu zabavili (kdybych tam teda s někým byla). Sama bych asi umřela. Buď nedostatkem jídla a pití, nebo strachem a nebo nudou. Já na pustém ostrově? To vidím bledě. Máte nějaké dobré nápady, co bychom si mohli vzít?