Živel

12. ledna 2013 v 10:42 |  Téma týdne
Když jsem byla malá, prý jsem byla šílený živel. "Šijou s tebou všichni čerti!" "Jsi jak z divokých vajec!" "Pozor, nebo si něco uděláš!" Tohle mi pořád rodiče opakovali, protože to byla pravda a poslední větu jsem nejspíš pěkně vypouštěla z hlavy ven, protože jsem měla každou chvíli modřiny, odřeniny, vykloubený loket, odřená kolena, skříplé prsty, popálené ruce,.. Do teď od těch všech mých vylomenin mám jizvy. Než mi stačilo jedno zranění zmizet, už tam bylo další. Nevím, jestli jsem byla tak nešikovná, neomalená nebo jsem šla prostě do všeho (někdy doslova) po hlavě, ale teď už taková nejsem. Škoda. Mládí byla pěkná sranda. :) Když jsem náhodou jednu chvíli neměla žádný škrábanec nebo tak něco, šla jsem rychle blbnout, abych ho měla, protože to bylo mojí součástí. Jojo, byla jsem blázen.. Něco z toho mi ještě zůstalo, ale už to není takové. Myslím, že každé dítě bylo pěkný poděs. Trochu se bojím, až budu mít svoje vlastní, jestli bude také tak splašené a pořád o něj budu muset mít strach, jestli si zase někde nenatlouklo. Snad to po mamince nezdědí. :D Co vy? Také jste byli každou chvíli rozbití a plakali jste u maminky, že to strašně bolí, ale za chvíli jste šli blbnout zase?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama