Květen 2013

Terezín

4. května 2013 v 16:32 Deníček
25. dubna 2013 jsem se konečně dočkala mého snu. Podívat se do Terezína! Když nám o tom ve škole říkali předem, strašně jsem se těšila. Vždy jsem se tam chtěla podívat. Strašně se mi líbily fotky od tamtud a přišlo mi to zváštní. Děsivé, ale i krásné. Ten dlouho očekávaný den se mi konečně splnil. Ve čtvrtek ráno jsme se školou vyjeli už v 6 h ráno, takže jsem musela jet vlakem v 5 h do Pardubic a tím pádem vstávat chvíli po 4 h! Děs, ale stálo to za to. Myslela jsem, že budu spát v autobuse, ale nějak k tomu nedošlo, akorát jsem pár minut podřimovala. Po cestě jsme se stavili v McDonaldu, což nás příjemně naladilo. Na místo jsme přijeli před 9 h. Nejdříve jsme šli do muzea. V místnosti se židlemi nám pouštěli různé 'filmy' a vyprávěli co se kde, jak a proč dělo. Většina z nás byla unavená z cesty a brzkého vstávání, takže jsme usínali. :( Po přednášce jsme si šli prohlédnout přízemí muzea. Viděli jsme zde původní kufry dětí, jejich obrázky a také stěny s jejich jmény.




Měli jsme tam průvodkyni, která nás vzala na 'procházku' městem. Nejdříve jsme se zastavili na náměstí, kde nám vyprávěla, jak špatně se zde Židům žilo.


Dále jsme se vydali uličkami do nějakého domu, či co to bylo. Prošli jsme zahradou, kde stála stavba, ve které byla 'návštěvní kniha' a strop pomalován šesticípími hvězdami.


Ve vrchním patře (nebo jak tomu říci) byli zhruba tři malé místnosti. Byl to takový malý domeček. Postele, sporák, stůl, botník..


Po prohlédnutí jsme pokračovali ke krematoriu, kolumbáriu a poté k židovskému hřbitovu. Po cestě hlavně mě nejvíce zaujali koleje v trávě. Spíš jejich zbytek.


Když jsme vše prošli, šli jsme na oběd do místních kasáren. Naštěstí mi nevadí, když slyším o hrozných věcech a potom jdu jíst. Měli jsme pečené kuře (které moc nemusím) s bramborami a k tomu gulášovou polévku. Nemám ráda jídla z jídelen, ale tohle docela šlo, až na to, že brambory byly úplně bez chuti, takže jsme si je museli osolit. (Fotku oběda bohužel nemám, nenapadlo mě ho vyfotit. :()
Po vydatném obědě jsme měli hodinu rozchod, abychom se sami prošli kde chceme a případně se vrátili na nějaká místa. Nestihli jsme si na začátku prohlédnout patro muzea, takže někteří šli tam, ale já s kamarádkami jsme prošli náměstí a zastavili se na zmrzlinu. Chvíli jsme jen tak seděli, lízali zmrzku a koukali na Němce, kteří se sem také přijeli podívat, najíst a pískat po Českých holkách. Když už bylo na čase jít zpět k autobusu, tak jsme odešli a vyfotili si ještě pár budov. Došli jsme k autobusu a museli čekat, než se všichni vrátí. Přejeli jsme asi kilometr k Malé pevnosti. Sotva jsme si sedli, už jsme tam byli.


Dostali jsme zde další průvodkyni, takže jsme některé věci slyšeli už potřetí, ale alespoň jsme si snad něco zapamatovali nebo jsme nemuseli dávat pozor.
Nejdříve jsme šli do malé prázdné místnosti, kde prý bylo asi 60 lidí bez židlí, bez postelí, bez záchodu, bez oken, takřka bez světla.. Nás tam bylo asi 50 a někteří si nepřišli moc dobře, jak jsme byli blízko u sebe a to jsme tam byli jen chvíli. Potom jsme prošli další místnosti. V jedné byli sprchy, v jiné umyvadla se zrcadlami a mě s kamarádkou nenapadlo nic lepšího, než se v jednom zrcadle vyfotit.


V další místnosti byli nějaké divné přístroje. Prý nejspíš mučící, ale opravdu nevím, jak by to co dělalo.


Dále jsme šli do podzemní chodby, ve které místy nebylo světlo, tak jsme se báli, že o něco nebo někoho zakopneme. Ze srandy jsem řekla, že by bylo docela blbý, kdyby se někdo zastavil a ostatní do něj narazili, tak to naschvál spolužačka přede mnou musela zkusit. :D Bylo tam chladno a tma, takže když jsme vylezli ven na pařící sluníčko, byl to docela šok a hned nám bylo vedro. Prošli jsme zahradou, kde bylo popraviště a nějaké sochy.


Potom jsme se vrátili na původní místo a šli se podívat na samotky. V některých byl i záchod, v jiných pouze něco jako dřevěná postel. Kamarádka mě tam pořád chtěla zavírat a nakonec jsme ji tam zavřeli my. :D Koukli jsme se i do místností s třípatrovými postelemi, které vedli podél stěn dokola. Na nějakém výletě by se mi to líbilo, ale ne tak spát pořád s desítkami lidí.


Nakonec jsme se zase vrátili do zahrady, došli si na wc a jeli jsme domů. Vyjížděli jsme před 4 h a vrátili se asi o půl 6. Já jsem doma byla před 7 h. Takže 14 hodin pryč bylo docela náročných. Myslím, že tato návštěva v každém z nás něco zanechala. Ať už něco lepšího - konečně jsme se dozvěděli něco nového, podívali se na opravdu zajímavé místo, nebo horšího - slyšeli jsme o všem tom utrpení a viděli, kde lidé umírali na nemoci a špatné podmínky. Mně se to hodně líbilo, i když jsem od toho čekala víc, lepší fotky a méně průvodců, ale i tak to bylo super. Doufám, že se tam někdy zase podívám. :)