Únor 2014

Fantazie

27. února 2014 v 16:58 Téma týdne
Tento článek nám nejspíš dává možnost využít své fantazie a napsat, co chceme. Jenže já a moje fantazie nějak nejsme kamarádky. Většinou mě fantastické věci napadají akorát ve snu. Zdají se mi takové ptákoviny, že to ráno opravdu nedokážu pochopit. Někdy se vzbudím uprostřed noci a nevím, jestli to byl jen sen, nebo se mi to opravdu stalo. Ať už teď, nebo někdy předtím a teď si to jen připomínám. Jednou jsem se dokonce vzbudila a brečela jsem, jindy se zase směju a jindy, jako většina z nás, sebou cukám, jak kdybych opravdu padala nebo tak. Ve snech jsem chvíli na jednom místě, potom na druhém a nakonec se mi spojí obě místa dohromady a vznikne něco úžasného. Jindy si zase vysním nějakého kluka, kterého vůbec neznám. Dějí se tam různé věci, které by mě ve dne ani nenapadly. Možná právě proto. Ve dne na to nemyslím, protože ani nemám čas a když už mám, tak se zaobírám jinými věcmi, takže moje fantazie není zvyklá spolupracovat, když ji jednou potřebuju třeba na nakreslení nějakého obrázku. Je zvyklá si to všechno vybít v noci.
Jak jste na tom s fantazií vy? Máte jí dostatek i ve dne? Nebo také strádáte jako já?

Co (ne)dává smysl

21. února 2014 v 20:10 Téma týdne
Co podle vás na 100 % dává smysl a co naopak vůbec ne?

Přečetla jsem si pár článků a některé jsou zajímavé. Někdo píše o několika věcech, které jsou k ničemu. Jako například škola, láska a celkově život. Jiní se zamýšlí nad jednou problematikou. Například k čemu jim je filozofie.
Podle mě je život sice chaotický a zvláštní, což vypadá nesmyslně, ale on přece smysl má! Máme být na zemi, užívat si života, snažit se pro sebe i pro ostatní něco udělat a to co nejlépe, být se svými milovanými a dělat jim radost, usmívat se na ostatní, aby měli lepší den, ale hlavně být sami sebou a žít jak nejlépe dokážeme. Ne pro ostatní, ale pro nás. Abychom z toho života také něco měli.
Většina lidí chce cestovat a to bychom měli! Jenže kde na to vzít peníze, že? K těm se hold musíme dostat. Nejdříve absolvovat základní školu, potom si vybrat nějakou vhodnou střední, udělat maturitu a nakonec se dostat na vysokou, kde budeme přinejmenším bakalářem. Zní to strašně? Ale to ještě není konec. Také si musíme najít dobré místo a ne všichni po nás budou natahovat ruce. Nejlepší tudíž je, mít někde známé nebo mít vysoké vzdělání, různé kurzy a být všeuměl, aby se těch rukou natahovalo více a více. Nakonec si ty peníze po těžké práci vyděláte, ale nedají vám dovolenou, protože vás budou potřebovat. Tak mělo to všechno "trápení" smysl?? Ale jo, mělo. Nakonec tu dovolenou přece jen dostanete, pojedete někam do zahraničí, uděláte si skvělý výlet, potěšíte své děti a užijete si zábavu nebo budete relaxovat. Při nejhorším budete mít ty peníze našetřené na dobu, kdy budete mít čas - třeba budete nějakou dobu bez práce nebo půjdete do jiné, kde bude více příležitostí vycestovat a nebo až budete v důchodu.

Vše na světě by mělo mít nějaký smysl, ale jelikož většina z nás vidí všechno příliš černě, tak v ničem smysl nevidí. Ale jak je to možné? Protože ho ani nehledá. Všichni jsme tak nějak líní a radši si poslechneme, že to prostě nedává smysl a nenamáháme se zamyslet nad tím, jestli by to přece jen nebylo skvělé.

Bílé vlasy, náhradní zuby..

13. února 2014 v 19:23 Téma týdne
Existuje někdo, kdo by se těšil na pohodovost stáří? V téhle době nejspíš ne, protože budeme pracovat až do smrti, takže si žádnou pohodu nejspíš neužijeme.
Ale vemte to takhle. Třeba se vše změní, do důchodu se zase bude chodit něco po padesátce, budete mít i nějaké ty peníze a nepříliš nároků, takže s důchodem v pohodě vyjdete a ještě vám zbude na rozmazlování vnoučat nebo alespoň koček. V 50 letech ještě budete dost čilí, zdraví, budete mít svého životního partnera, milované děti a roztomilá vnoučata. Budete se s nimi chtít někam podívat a budete mít ČAS! Jo, čas je to, co nám chybí teď. Tolik bychom toho ještě rádi viděli, ale i když máme nějaké ty ušetřené peníze, tak není kdy. Pořád se musí chodit do školy a do práce. Doma na nás čeká několik hodin další práce a někam jet? To můžeme málokdy.

Když vidím starý pár, jak se drží za ruce a smějí se od ucha k uchu, říkám si, jak je to krásné. Krásnější, než v mládí. Staří lidé si toho totiž více váží. Jim se může jen tak stát, že brzy zůstanou samy, nebo naopak oni budou ti, co opustí své milované. Proto si užívají jak to jen jde.
Většina staroušků se mi zdá být strašně milá. Nevím, jestli to je tím, jak jsou chatrní, nebo tací opravdu jsou. Babička už mi zůstala jen jedna, ale ta je vzorem všech starých lidí. Úžasná, milá, hodná, pohostinná, co nemá, to nedá a co má, to dá. Vypadá i docela šťastně, až na občasné bolesti zad, což ovšem může trápit i mladé. Já osobně se tedy na stáří docela těším. :)



Dnešní svět je k popukání

8. února 2014 v 19:52 Téma týdne
Jdete po ulici, vidíte dítě ve věku kolem 10 let a říkáte si, že je to určitě miláček rodičů. Ale opak je pravdou. Jen co zajde do parku, vytáhne krabičku cigaret, zapalovač a už jede. Večer se sejde s partou kamarádů (někteří budou starší) a budou pít alkohol. Kdyby tohle viděla jejich maminka či učitelka, nejspíš by valila oči. Možná, že i vy byste nevěřili svým očím, co to tam dělají. A to není všechno. Nejen, že si dovolují na své kamarádky, občas se jich i dotknou tam, kde by se to čekalo nejméně, ale ti nejdrsnější si takhle dovolují i na dívky o 5 let starší. Ne, neříkejte si, že přeháním. U některých jedinců to totiž takhle doopravdy je, víte? Ano, někteří z vás to vědí, protože jste se s tím také setkali, že? Vím, že je to už úplně "normální", ale pořád nad tím kroutím hlavou. Že s tím nikdo nic nedělá! Vždyť parkem prochází i policie a to si jich nevšimne? Nebo jim je to jedno?
Když mi bylo asi 12, seděla jsem s kámoškama na lavičce na opěradle. Zrovna šli okolo 2 policisté a hned nás seřvali, ať nesedíme na opěradle, ale normálně, nebo si to budeme čistit a natírat a kdo ví, co ještě. Samozřejmě, že jsme hned slezli a na opěradla si od té doby sedáme míň. Takže myslím, že kdyby to bylo jako dřív, nebylo by tolik malých dětí, které kouří, pijí alkohol a dovolují si i na starší. Ze starších měl dřív každý prcek respekt. Ale teď? Akorát se vám vysmějí.


Ať nemluvím jen o dnešní mládeži, rýpnu si také do politiků. Před volbami slibují hory doly, jak se nám povede líp, co všechno se zde změní, a my nevíme, kdo slibuje lepší budoucnost. Nakonec se dozvíme, že možná slibovali, ale nic z toho nehodlají udělat. Když už jo, tak jim to stejně jiná strana překazí, protože je silnější nebo spolu jdou do koalice a musejí se prostě shodnout. Takže pro nás obyčejné lidi neudělají zase nic. Chápu, že jim se žije skvěle. Od nás, co máme minimum, vybírají daně, aby si oni mohli žít jako na zámku. Možná, že ne jenom "jako", ale doopravdy.
Nevím, jestli bych se nechovala stejně jako oni, když bych měla tu možnost, nahrabat si peněz, až bych nevěděla co s nimi. Pořád jen doufám, že jsou i tací, kterým stačí méně a nemusejí se vozit po ostatních. Naopak jim uleví od nějakých daní a radši za to dostanou o milion nižší plat. To, co rodiče nevydělají za rok, oni vydělají za týden. To je ale nepoměr, že? Oni si nemají na co stěžovat. Oni můžou chodit každý den na večeři do drahé restaurace. Oni můžou mít drahé oblečení a auta. Ale my? Musíme se spokojit s nižší kvalitou, protože potřebujeme nakoupit za nižší cenu. Z platu našich obyčejných rodičů toho totiž moc nekoupíme. A politici se baví vesele dál.


Olympiáda v českém jazyce. Nelekejte se, nic velkého!

7. února 2014 v 15:21 Soutěže
Dneska jsem byla na výše zmíněné olympiádě. V prosinci jsem byla 2. v naší skvělé škole, takže jsem postoupila do okresního kola (Pardubice). No, mám dost smíšené pocity. Strašně ráda bych postoupila i do krajského a tak dále, ale (asi) z 20 lidí si myslím, že zas tak velké šance nemám. Nejdřív jsme dostali 3 pracovní listy s mluvnickými úkoly. No to byla hrůza! Kouknu na první stánku, tam nějaká věta z kroniky a my ji máme převést do dnešní mluvy. Jak se mi to asi mohlo povést, když ani nevím, co ty slova znamenají? A celá stránka byla o této větě. Vyhledejte bla,bla,bla z této věty apod. Druhá stránka už byla lepší a třetí byl zase výplod. Co prý mají společného různá slova složená (např. starověk, mořeplavba) a rozdělit je do 3 skupin. Ani nevím, že se na nějaké skupiny dělí. Nějak jsem tu přípravu podcenila (bez přípravy samozřejmě). Ale ostatní nevypadali, že by na tom byli o mnoho lépe. Některé možná zachránilo to, že jsme seděli po dvou a dalo se opisovat. Pokud ovšem ten naproti vám měl písmo, které šlo přečíst. Moje spolusedící psala docela dobře, ale vzhůru nohama to moc vyluštit neumím, takže jsem si musela poradit sama. Asi po půlhodinové pauze jsme se vrhli na sloh. To zase bylo.. Měli jsme zadanou větu, která se musela v naší slohové práci objevit a to "Když otevřu dveře.." a útvar byl příběh. Snad jsem dobře pochopila, co je to příběh a nestrhnou mi body za nesplnění zadání. :D Věta se mi v textu samozřejmě objevila, což bude možná to jediné, co mám dobře. Ne! Nesmím být tak pesimistická. Snad se umístím někde nahoře. Držte mi palce, ať jsou výsledky co nejdříve a co nejlepší. :)

Diplom za účast. :) Je to focené mobilem, protože se skenerem by to bylo zase na dlouho.