Březen 2014

Ranní ticho

15. března 2014 v 11:54 Téma týdne
Nejdřív se podivím, že už je ráno. Pořádně se protáhnu a při tom nekonečně zívám (když píšu o zívání, tak zívám i teď - doopravdy). Když dokončím tento každodenní rituál, podívám se vedle sebe a tam v klidu pochrupává můj přítel. Kruci, to bych tu neměla dělat tak hlasité zvuky. No jo, ale co jiného. Určitě už neusnu. Po několika minutách povalování se rozhodnu podívat na nějaké novinky na facebooku. Já vím, takhle ráno tam stejně nic nebude, jenže co jiného, když mám vedle sebe spáče, kterého nemůžu probudit. Zabere to pouhých 10 minut a už tam nemám co dělat. Dobře, tak si něco můžu zahrát. Vypnu zvuky a chvíli se zabavím. Achjo, jenže za chvíli mě to zase přestane bavit. Mobil schovám pod polštář, přitulím se k příteli, jen tak ležím a čekám. Zajímalo by mě, na co vlastně čekám. Jestli si myslím, že se z ničeho nic takhle brzy ráno vzbudí? Nebo mě třeba v tom zoufalství nudy napadne něco, co bych mohla dělat, aniž bych ho vzbudila? Kdo ví. Tohle ticho nesnáším. Televizi si pustit nemůžu, to by ho vzbudilo hned, od sousedů není nic přes zavřená okna slyšet, jeho rodiče jsou nejspíš v práci.. A co já? Tápám tu v tom ohlušujícím tichu a hledám, co by mě mohlo alespoň trochu rozptýlit. Kočka, bingo! No jo, jenže co když zase bude mít tu svou "náladu" a bude mě chtít poškrábat? Blbý nápad. Vyplížím se z pokoje na záchod a do koupelny, kde se budu chvíli pozorovat a on se třeba zatím vzbudí, když zjistí, že vedle něj neležím. Po pár minutách už zase šlapu po schodech do jeho pokoje. Otevřu dveře a miláček stále spí jako miminko. Při zavírání dveří ho však na(ne)štěstí vzbudím. Snad si se mnou alespoň chvíli bude povídat.

Pravda je zakázané téma

5. března 2014 v 19:55 Téma týdne
Myslíte, že nějaké takové téma, o kterém by v podstatě nikdo nemluvil, existuje?
Někteří píšete, že se třeba nemluví o záhadách, mimozemšťanech a tak, ale vždyť existuje spousta stránek, kde to různí lidé rozebírají a ti další to rádi čtou a probírají s kamarády, kteří mají stejné názory.
Jiní zase o milencích. Slyším spolužačku, jak se vychloubá své kamarádce, že podvádí svého přítele s jakýmsi milencem. Takže o tom se také mluví.

Nejméně se podle mě mluví o pravdě. Ať už mi to dáte za pravdu nebo ne. Všude jsou samé lži a podvody, abychom se co nejvíce strachovali, neměli žádné jistoty a dělali bůh ví co. Například výše zmínění mimozemšťané. Všichni jejich důkazy existence okecají a řeknou, že obří kruhy v poli můžou udělat zvířata, která si tam lehají, nebo nějací vandalové. Já myslím, že vandalům by se to v noci dělalo hodně špatně, ještě aby to nějak vypadalo. Raději nám řeknou, ať se nelekáme, že mimozemšťané přece neexistují. Jojo, to určitě. Já v ně věřím, i když to ostatní vymlouvají.
Dalším příkladem je třeba jídlo. Když chtějí podpořit prodej nějakého výrobku, tak řeknou do televize, jak je šíleně zdravý, bez jakýchkoli éček a jiná jídla jsou naopak nezdravá a měli bychom jíst hlavně tohle. Jenže třeba za půl roku je zase tenhle výrobek nezdravý a měli bychom jíst jiný a takhle je to pořád dokola. Čemu potom věřit? Ničemu, protože všude (hlavně v médiích) jsou samé lži. Ne, neříkám, že ÚPLNĚ všude, ale myslím, že většina to bude.