Ranní ticho

15. března 2014 v 11:54 |  Téma týdne
Nejdřív se podivím, že už je ráno. Pořádně se protáhnu a při tom nekonečně zívám (když píšu o zívání, tak zívám i teď - doopravdy). Když dokončím tento každodenní rituál, podívám se vedle sebe a tam v klidu pochrupává můj přítel. Kruci, to bych tu neměla dělat tak hlasité zvuky. No jo, ale co jiného. Určitě už neusnu. Po několika minutách povalování se rozhodnu podívat na nějaké novinky na facebooku. Já vím, takhle ráno tam stejně nic nebude, jenže co jiného, když mám vedle sebe spáče, kterého nemůžu probudit. Zabere to pouhých 10 minut a už tam nemám co dělat. Dobře, tak si něco můžu zahrát. Vypnu zvuky a chvíli se zabavím. Achjo, jenže za chvíli mě to zase přestane bavit. Mobil schovám pod polštář, přitulím se k příteli, jen tak ležím a čekám. Zajímalo by mě, na co vlastně čekám. Jestli si myslím, že se z ničeho nic takhle brzy ráno vzbudí? Nebo mě třeba v tom zoufalství nudy napadne něco, co bych mohla dělat, aniž bych ho vzbudila? Kdo ví. Tohle ticho nesnáším. Televizi si pustit nemůžu, to by ho vzbudilo hned, od sousedů není nic přes zavřená okna slyšet, jeho rodiče jsou nejspíš v práci.. A co já? Tápám tu v tom ohlušujícím tichu a hledám, co by mě mohlo alespoň trochu rozptýlit. Kočka, bingo! No jo, jenže co když zase bude mít tu svou "náladu" a bude mě chtít poškrábat? Blbý nápad. Vyplížím se z pokoje na záchod a do koupelny, kde se budu chvíli pozorovat a on se třeba zatím vzbudí, když zjistí, že vedle něj neležím. Po pár minutách už zase šlapu po schodech do jeho pokoje. Otevřu dveře a miláček stále spí jako miminko. Při zavírání dveří ho však na(ne)štěstí vzbudím. Snad si se mnou alespoň chvíli bude povídat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama