Když mi bylo pět

17. května 2014 v 14:05 |  Téma týdne
Když mi bylo pět, byla jsem to nejšťastnější dítě. Rok předtím se mi narodil bráška, takže jsem konečně měla živou panenku, se kterou si můžu, ba dokonce musím(!) hrát. Ne že bych byla ta typická holčička, která miluje panenky a nic jiného nedělá. Teta mi na bárbíny háčkovala oblečky a později to naučila i mě (asi v těch 5 letech), takže jsem pořád jen háčkovala a oblíkala. Dřív jsem si hrála spíš s legem a podobně, ale když jsem mohla ukojit i svoji kreativitu, tak to bylo skvělé.
No, vraťme se k tomu bráškovi. Byl strašně roztomilý, úplně úžasný, pořád jsem rodiče nutila, ať mi ho půjčí alespoň na klín. Furt jsem se s ním jen tulila, ale když zlobil, tak jsem z něj tak nadšená nebyla. Já s mými dlouhými vlasy jsem měla docela problém. Pořád mě za ně tahal a dost často hrst vlasů vytrhl. Jindy mě zase kopal, mlátil nebo štípal. Ale co, takové je každé dítě. Jinak byl prostě skvělý! To teď už říct nemůžu. :D
Také naše poměry byly o dost lepší. Táta měl dost dobře placenou práci a nebylo všechno tak drahé a "potřebné" jako dnes. Stačila nám jedna stará televize (ne jako teď, že musí být v každém pokoji a co nejmodernější), kamna po babičce (žádný sporák se čtyřmi plotýnkami), elektřina se také používala méně, protože jsme neseděli u počítačů, ale chodili jsme blbnout ven, nebo si jen sednout pod altán a odpočinout si. Jojo, to byly krásné časy.
V 5 letech jsem šla poprvé do školy. Mám narozky v říjnu, takže jsem šla k nějakému poradci, jestli můžu jít do školy dřív a jelikož jsem tam strašně chtěla, protože šly i všechny moje kamarádky a "učení" jsem měla ještě v té době ráda, tak jsem se snažila, abych testy udělala. Stalo se a já jsem mohla 1. září vyrazit do školy. Konečně se mi splnil sen a dostala jsem se někam dál. Můj život v 5 letech byl více méně zlomový a strašně krásný!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 17. května 2014 v 14:50 | Reagovat

Mě se narodil brácha, když mi byly čtyři roky a byl strašně roztomilej a hodnej atd. prý jsem se na něho strašně těšila, no dnes se mají věci jinak a já jsem ráda, že s ním nemusím trávit tolik času jako kdysi ^^

2 Janča Janča | E-mail | 18. května 2014 v 20:49 | Reagovat

[1]: Tak to jsme to měli dost podobně. :) Ale teď mi teda nějak extra nevadí, jen to už není to roztomilé miminko. :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama