Červen 2014

Originalita

25. června 2014 v 20:05 Téma týdne
Jak jsme se už stihli přesvědčit, originalita neroste na stromech. A kdo o tom do teď pochyboval, tak ho naše blogová smršť článků na toto téma ujistí. V této době už téměř nikdo není originální a ani nechce. Proč? Protože se nikomu nechce vymýšlet nový outfit nebo účes. Zabere to moc času a nakonec zjistí, že už to někdo objevil nebo se po něm všichni druhý den opičí. Má to tedy cenu? Snažit se být originální, když za pár dnů, či týdnů budete vypadat jako kopie, i když jste to právě vy, kdo tenhle obleček vymyslel a dokonce si ho vlastnoručně ušil? Nezamrzí to potom, že se snažíte a nakonec vypadáte originálně pouhých pár dnů? No a po téhle zkušenosti už se nesnažíte ničím vynikat. Končíte se snahou a jdete v houfu ovcí, které jen kopírují ostatní. Neříkám, že je to špatné, nebo že to já nedělám, ale ti, co se snaží být alespoň trochu jiní, to potom mají těžké. Všichni se pak strašně diví, že jsou všichni stejní, ale proč? Však za to tak trochu může každý z nás.
O originalitě v hudbě ani nemluvím, protože to snad ani nejde. Nemůže se snad najít jeden jediný člověk, který by poslouchal něco, co nikdo jiný ne.
Uf, to je asi všechno, co na tohle téma vyplodím. Mohla bych se zaobírat tím, proč se originalita vůbec řeší, ale to já nevím. Já ji totiž moc neřeším. Samozřejmě, že se snažím (nebo možná ne a prostě jen jsem) být jiná než ostatní alespoň v něčem, ale není to nijak zásadně vidět, takže vypadám jako člen houfu splašených ovcí.

Můj čtenářský deník

22. června 2014 v 21:34 Deníček
Jak jsem narazila u více blogerů na jejich seznam přečtených knih, tak mě napadlo udělat si ho také. Ne, nechci se vychloubat, že čtu ani se opičit, ale budu jednou ráda, až si to tady budu moct přečíst. Uvidím, co všechno už jsem přelouskala a co se mi třeba líbilo tolik, abych si to přečetla znovu. Jelikož to začínám sepisovat teď, tak jich tu bude strašně málo. V knihovně si půjčuju knížky jen tak, jak mě napadne a nezkoumám, kdo je napsal a většinou si nepamatuju ani název. (Já vím, ostuda.) Takže zatím těch pár, co si ještě pamatuju nebo jsem je nestihla vrátit:

Tajemný hlásek

17. června 2014 v 18:01 Téma týdne
Co bych to byla za člověka, kdybych neznala ten tajemný hlas v hlavě. Každý ho zná, každý ho má. Jen nevím, jestli ho mají i hluší lidé. Toť otázka. Já tedy osobně myslím, že ano, protože když si čtou, tak jim to ten hlas musí také předčítat jako všem ostatním. Kdyby si tenhle článek četl někdo hluchý nebo se zkušenostmi hluchých, napište mi prosím, jak to je.

A teď zpět k TT. Člověk je opravdu propracovaný tvor. Některá zvířata jsou také velmi inteligentní a úžasná, ale na lidskou bytost nemá nikdo. Pořád si představuji, jak se zrodil někdo (nebo něco), kdo vymyslel člověka. Vymyslel, jak bude vypadat, co bude umět, co bude moct, jaké bude mít funkce, jestli se bude moci sám rozhodovat nebo ne, co uvidí, uslyší, co všechno se dokáže naučit atd. Wow, to muselo dát práci. Proto také pravěcí lidé nebyli ještě tak dobří jako my a postupně se vyvíjíme.

Zase jsem vlastně poodešla od tématu, achjo. Takže HLASY V HLAVĚ. Co si pod tím představíte vy? Že je někdo "šouplý" a slyší různé hlasy, které neexistují? Že trpí samomluvou a nejsou ty hlasy už jen v hlavě, ale dokonce to slyší každý okolo? Nebo jste na tom podobně jako já a ihned si představíte ten hlásek, který vám tenhle článek právě čte. Nebýt jeho, tak bychom to asi museli číst nahlas, nebo bychom viděli prostě jen směsici písmenek, které by nám nedávaly žádný smysl. To by byl chaos. Nejen že bychom si nepřečetli nějaké články či knížky, ale dokonce ani upozornění třeba ve vlaku nebo na toaletách. Nebo je to jinak? Je ten "hlas" jen nějaký přídavek, který není důležitý? Kdo ví.