Červenec 2014

Uvězněna ve vlastní kůži

22. července 2014 v 18:17 Téma týdne
Pokus o povídku, protože na tohle téma mě nic lepšího nenapadlo. O dívce, která si myslí, že chce být chlapcem, ale možná tomu tak úplně není.

Cítím se ve své kůži jako vězeň. Jsem v ní prostě uvězněná a nevím, co dál. Nejradši bych ji roztrhala a vlezla si do jiné. Do takové, kde bych se cítila dobře. Jako na správném místě. Jenže kde takovou najít? Možná ten kluk, co sedí za mnou, by mohl být dobrým tvorem na výměnu. Jenže to nejde. Achjo. Teď se budu trápit ještě víc. Mám s ním snad zavést řeč? Hm, zkusím to.
"Ahoj!" pokusím se o úsměv.
"Čau," řekne trochu zmateně, ale bez sebemenšího zájmu.
No to je teda situace. Sedím tu jak blázen otočená k cizímu chlapci a uvažuji nad tím, jaké by to bylo být jím. Proč chci vůbec navazovat kontakt s ÚPLNĚ cizím klukem, když se ve škole sotva bavím se spolužáky?! Dobře, zkusím to dál.
"Co to posloucháš?" zeptám se 'vesele'.
"Teď?" vyvalí na mě oči.
"Jasně."
"Red Lights od Tiesta, moji nejoblíbenější."
"Jé, tu mám taky ráda," trochu se nad ní zasním.
"Vážně?" mile se na mě usměje. Konečně!
"Jo! Můžu si přisednout a poslechnout si ji s tebou?" ptám se tak neohrabaně, div nekoktám.
"Jasně, pojď," podá mi sluchátko a pustí ji od začátku.
Ten je vážně milý. Takovým klukem bych chtěla být. Ale s tím nemůžu nic udělat. Docela se mi líbí. Že bych změnila svou téměř životní myšlenku o přeměně v kluka? Vždyť už od malička mám vlasy skoro na ježka, nosím klučičí oblečení a zásadně se nemaluju. To přece znamená, že nechci být holka! Nebo ne? Možná jsem jen dosud nepoznala nic dobrého na tom, být ženou. A teď to dobré sedí přímo VEDLE mě!
"Tak co? Líbí se ti tahle?" vyruší mě z přemýšlení, když začíná hrát nejmíň třetí skladba.
"Mmm, ta zní dobře. Ještě jsem ji neslyšela," odpovím pochvalně.
Ten má ale dobrý vkus. Konečně se chvíli cítím pohodově a tak nějak na správném místě. Že by to dokázal změnit jeden příjemný kluk, kterého vidím poprvé? Nechme se překvapit.

Ošklivé káčátko

21. července 2014 v 12:42 Téma týdne
Já vím, trochu pozdě, ale přece. Byla jsem teď přes týden na dovolené, takže jsem psát prostě nemohla, tak mi to odpusťte.

Bylo jednou jedno ošklivé káčátko. Nikdo ho neměl rád, protože bylo šedivé. Nebylo krásně bílé jako jeho matka a tak se s ním nikdo nechtěl kamarádit. Káčátko jen tak proplouvalo životem, aniž by si ho užívalo a mělo kamarády. Později, když vyrůstalo, začalo pomalu ztrácet svou typickou šedivou barvu, která se měnila na bílou. Když bylo káčátko úplně bílé, byla z něj krásná labuť. Všichni ho obdivovali a chtěli se s ním přátelit...
Takhle nějak to bylo.
Každý říká, že na vzhledu nezáleží, ale vidíte, že i v této pohádce je vzhled vším. Když se někomu nebudete líbit (nebo se mu budete dokonce hnusit), jen tak se s vámi bavit nezačne. Nezjistí, že jste skvělý člověk, který jen nepobral tolik krásy, jak by si ostatní představovali. Jakmile se však změníte (dívky se začnou malovat, upravovat si vlasy, kluci začnou posilovat), všichni s vámi najednou budou chtít být. Budete mít návrhy na rande a spoustu nových kamarádů. Ale má tohle cenu? Mít kamarády na úkor toho, že se musíte změnit? To už si musí hold každý rozmyslet sám za sebe. Někomu se to může vyplatit, jiným zase ne.

Vliv

3. července 2014 v 23:46 Téma týdne
Na všechny má velký vliv okolí. Ať už je to mamka s taťkou, starší brácha/ségra, učitel, kamarád, přítel(kyně) nebo nějaká slavná osobnost - herec, sportovec, zpěvák apod. Největší vliv na nás však mají ti, co jsou nám nejblíž. Ti, které vídáme každý den nebo si s nimi píšeme. Chováme se tak, abychom zapadli, a tím pádem nás ostatní ovlivňují. Myslíte si, že ne? Tak to jste na omylu. Jo, někdo možná není takový, jak by si ho přáli vidět ostatní, ale i tak ho někdo ovlivnil. Třeba zpěvák z nějaké skupiny. Viděl ho a tak chce být stejný nebo alespoň podobný, protože se mu to zalíbilo. Vlivné je zde i to okolí, protože se od něj snaží odlišit a tak je to zase tady.

Většinu z nás ale určitě ovlivnila rodina. To jsou ti první i poslední, které uvidíme (nebo bychom měli vidět). Ovlivní nás prostředí, ve kterém vyrůstáme. Když je někdo bohatý a rodiče mu koupí, na co si ukáže, bude rozmazlený a bude si myslet, že vždycky bude mít to, co chce. Když je někdo ale naopak chudší nebo ani nemusí být chudý, ale jeho rodiče jsou opatrní a vychovají ho tak, aby si cenil všeho, co má, tím, že si na to musí sám našetřit, hned si všeho bude více vážit. Tohle všechno na nás prostě působí a nemůžeme tomu nijak zabránit.