This is me aneb Něco málo o mně

5. srpna 2014 v 19:16 |  Blbosti
Jak jste už mohli poznat, jmenuju se Jana. Nedávám si žádné složité přezdívky, protože mě nebaví je vymýšlet a když někde vidím zajímavé jméno nebo tak něco, tak mi zase přijde, že se ke mně nehodí. Takže jasně a zřetelně - Janča, Jane, Janička, Jana... Nesnáším, když mi někdo říká Jana. Od malička jsem byla zvyklá slyšet na "Janičko!", takže na Janu skoro neslyším. Když mě někdo osloví příjmením, tak ho téměř nesnáším. Janino mi může říkat jen můj mladší brácha a pár jeho kámošů. Od nich to nezní tak hrozně jak má. Jeden (bývalý) spolužák mi říkal Uhlíku nebo Briketo (podle mého příjmení) a to mě dostávalo úplně nejvíc, ale už se skoro nevídáme, takže jsem toho ušetřena. Většina lidí mi teda říká Jani, Janičko, Jančo. Já vím, je mi už 17 a pořád chci slýchat zdrobněliny, ale pro mě je to prostě hezký. :3
Můj žebříček priorit je celkem nepřehledný. Vyskytují se zde: štěstí, zdraví, láska, peníze, úspěch, vzdělání, rodina, přátelé. Nemají své určité pořadí a to mě občas dohání k nepříčetnosti. Hlavně, když po mně ve škole chtějí, ať si to uspořádám a ještě vyberu jen 5!


Co mám ráda? No přece svoji rodinu (celou), naše zvířata a i ty ostatní, svého přítele a kamarády.
Jednou bych chtěla mít koně, ale když bych ho měla, tak by mě možná omrzel. Jako spousta věcí u spousty lidí. Vždycky chceme to, co nemáme a když to máme, tak už to nechceme.
Jsem ráda, že bydlím tam, kde bydlím. Jo, kdyby tady jezdil vlak, tak bych byla spokojenější. Je to taková maličká vesnička obklopená lesem, ze které to do města trvá 5 minut autem, takže jsem tam raz dva. Miluju tuhle přírodu a klid. Máme menší baráček s větší zahradou, kde jsou ale samé stromy, takže zas tak velce nevypadá.
Mám ráda pořádek, ale u nás doma jsem asi jediná, takže tady žádný není a to mě vytáčí. Když jdu uklízet, tak je to druhý den úplně to samé, takže to nemá cenu. Jelikož sdílím pokoj s bráchou, tak ani tam není uklizeno.
Chtěla bych navštívit strašně moc různých států a měst, ale poprvé jsem byla v zahraničí před Vánocemi, takže to zatím moc nadějně nevypadá. Byla jsem pouze v Rakousku (1 den) a v Itálii (8 dnů). Obojí je úžasné, takže i další cizí země budou určitě super. Jako každý chci do Ameriky, ale pro začátek by mi stačila Anglie. Třeba příští prázdniny.
Docela ráda se učím (haha, nejsem šprt, ale docela mi to jde samo, takže jsem ráda). Chodím na obchodní akademii, kde mi hlavní obory (účetnictví, ekonomika) jdou asi nejlíp, takže bych v tom zřejmě mohla pokračovat, ale i když jdu do maturitního ročníku, tak stále nemám představu kam na vysokou. Kdyby se naskytla nějaká pracovní příležitost, tak bych se vejšky asi vzdala, ale pokud ne, tak tam snad půjdu. Pokud mě vezmou. Na konci 3. ročníku (teď) jsem měla vyznamenání, tak doufám, že to takhle půjde dál a budu mít super školu, super znalosti a super práci. Problém jenom je, že se bojím angličtiny. Strašně moc chci umět anglicky, ale nejde to líp než na ten průměr (dobře, tak ještě na dvojky, ale u maturity je to přece horší).
Mým dalším cílem je mít velkou rodinu a žít v celkem velkém domě, nejlépe v menší vesnici u většího města. Chtěla bych mít asi 2 děti, ale kdybysme si žili nad poměry, tak bych nějaké ráda adoptovala. Přítele sice mám, ale uvidíme, jak dlouho mi to s ním vydrží, takže svatbu zatím opravdu neplánuju.
Nesnáším namyšlené lidi a miluju cestování! Taky strašně ráda čtu a ráda chodím do kina. Mám ráda mluvení s lidmi, dokonce i s cizími, ale než se k tomu odhodlám, tak je někdy pozdě.
Jsem na jednu stranu stydlivá, ale na druhou dost společenská (což se trošku vylučuje, ale u mě to tak je). Nerada něco dělám sama, ale když už, tak se u toho dokážu dobře odreagovat. Jsem kamarádská, citlivá a dokážu pochopit. Dřív jsem ráda pomáhala lidem, proto jsem chtěla být psycholožka, ale už mě to nějak přešlo.
Nesnáším pavouky, nemám ráda berušky a mám alergii (nebo spíš zvýšenou reakci) na bodavý hmyz.
Mám ráda moderní technologii, ale ne zase příliš.
Dokážu šetřit, protože rodiče nemají nijak velké platy, takže když něco chci (třeba dovolenou), tak si to musím zaplatit. Jsem tak naučená, takže mi to nevadí.
Umím psát dost rychle všema deseti a docela mi jde český jazyk.
Dřív jsem byla přírodní blondýna, ale později to začala být spíš hnědá, takže jsem se tak 5 let barvila na blond, ale už mě to přestalo bavit, tak jsem zkusila hnědou.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 8. srpna 2014 v 12:58 | Reagovat

Zdarec, jsi docela sympatická osobnost. Tak snad je tomu i mimo rámec internetu :)

2 Janča Janča | E-mail | 9. srpna 2014 v 10:58 | Reagovat

[1]: Jé, děkuju. To nemůžu sama takhle říct, ale doufám, že jsem. :D

3 Em Zet Em Zet | Web | 13. srpna 2014 v 16:56 | Reagovat

Jsi dost symapatická podle fotky i podle popisu! (Stejně, jak si myslí Lukáš z prvního komentáře.) :D

4 Janča Janča | E-mail | 13. srpna 2014 v 17:29 | Reagovat

[3]: Vážně? Děkuju :) ty podle stylu psaní a všeho taky. :)

5 Vendy Vendy | Web | 23. srpna 2014 v 23:07 | Reagovat

Jana je moc pěkné jméno, které nepostihne žádná módní vlna či antivlna. Jana z Arku, Jana Eyrová, Janičky jsou top.
Moc pěkné představení se!
Tvůj sen o koni asi zůstane v říši snů, spíš si zkus někde zaplatit jízdy. Mít koně, to je spousta práce, opravdu.
Úklid versus nonšalantní přístup, to je kombinace na zabití. Nedivím se, že jsi z toho frustrovaná, z tvé strahy naprosto marná snaha. Snad zbývá jen vydržet, za pár let si možná pořídíš vlastní byt nebo budeš někde v nájmu.
Nebo vaši zjistí, že jsi už velká holka a že by sis zasloužila vlastní pokojík... :-)
Bydlet s bráchou může být asi na zabití. Ale snad bývá občas i sranda, ne?

6 Vendy Vendy | Web | 23. srpna 2014 v 23:07 | Reagovat

P.S. Uhlík, to je moc pěkná přezdívka. :-)

7 Janča Janča | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 12:15 | Reagovat

[5]: Děkuju. :)
Jojo, já vím, že koně jen tak mít nebudu. :D A na jízdy a podobně už nemám čas, takže na koníčky budu muset zapomenout. :(
Pěkný názor k mým problémům s úklidem :D však já se těším, až si najdu svůj byteček nebo něco a tam si budu moct uklízet a bordelařit podle sebe. :D
Oni by mi rádi dali vlastní pokoj, ale v našem malém domě to není možný, bohužel. A brácha je někdy v pohodě, teda spíš pořád, naštěstí, ale i tak. Když si sem vezmu přítele, tak je blbý být v pokoji, který i bráchův.
A Uhlík se mi vůbec nelíbí :D teď jsme si vzali nové kotě a mamka ho tak chtěla pojmenovat :D naštěstí je to Čert. :)

8 Dominika Dominika | Web | 1. září 2014 v 19:20 | Reagovat

Pekný, kreatívny a úprimný popis tvojej osoby :) A s tým koňom to máme rovnako :D ( Samozrejme, ak by som ja vysadla na koňa, ak vôbec, tak by som zrejme nechcene ublížila sebe... a najmä jemu.)
Pôsobíš ako mila a sympatická osôbka :)

9 Janča Janča | E-mail | Web | 13. září 2014 v 12:25 | Reagovat

[8]: Děkuju :) jsi milá. :)

10 Hannie Hannie | E-mail | Web | 24. září 2014 v 21:13 | Reagovat

Wow, vypadáš na velmi milou a zajímavou osobu!
Musím se přiznat, že já zas mám fobii z bodavého hmyzu! Takže si můžeme podat ruce :-D
Na té fotce ti to velmi sluší a myslím si, že se na tvém blogu budu stavovat častěji.

11 Janča Janča | E-mail | Web | 25. září 2014 v 16:10 | Reagovat

[10]: Jé, ty jsi hodná, děkuju. :)
Já z něj mám díky alergii už taky i fóbii. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama