Vzpomínka se mění a některá už ani není

26. srpna 2014 v 12:44 |  Téma týdne
Je tolik vzpomínek, které jsem už ztratila. Nebo jsem si to třeba ani nikdy nepamatovala. Nebo jsem si je postupem času překroutila.

Ztratila jsem:
Ztratila jsem vzpomínky na moji babičku. Vím jen, že byla skvělá, strašně hodná, vtipná, hravá a dost často jsem ji štvala, ale i tak mě měla moc a moc ráda. Už půlku mého života tu se mnou není, což je opravdu dost. Vždyť jsem byla ještě malá holka, když jsem jí potírala rty mokrým kapesníkem, aby nám neuschla, protože byla tak strašně nemocná. Rakovina je hold svině a nechápu, že na ni ještě pořád není lék. Babičku jsem milovala. Ale co bylo, bylo. Dřív jsem to strašně prožívala, psala jsem si o ní různé zápisky, abych nikdy nezapomněla. Ale ani nevím, kde teď jsou. Občas na ni myslím, ale už ne tolik jako dřív.
Stejně jsem ztratila i vzpomínky na dědu. Ten umřel rok po babičce. Ale ne, nebyl to její manžel. Ta babička bydlela s náma, byla to mamka táty. Tenhle děda bydlel daleko v jižních Čechách, otec mé mamky. O dědovi už nevím téměř nic. Jezdívali jsme za ním a za babičkou (která jako jediná z mých prarodičů stále žije a ještě dlouho bude!) tak jednou do roka, takže i tak bych měla minimální zážitky, na které bych mohla vzpomínat, kór když jsem ho viděla naposled asi když mi bylo 9 let. Teď to nevím přesně, ale tak nějak to bude. Samozřejmě, že jsem ho měla ráda, ale on byl takový drsňák a nikdy jsem nevěděla, jestli to myslí vážně nebo si dělá srandu. Ale byl dobrosrdečný.


Nikdy jsem neměla:
Nikdy jsem neměla vzpomínky na mé dětství. Jako to, kdy jsem ještě ani nechodila do školky. Před školkou si snad opravdu nic nepamatuju, a když ano, tak jen z vyprávění. Jaká jsem byla, co jsem měla ráda, kdy jsem proč brečela, kam jsem ráda chodila... Prý jsem milovala psy a vždy, když jsme šli na procházku, tak jsem si musela pohladit každého v celé vesnici. To jsou pěkné vzpomínky. :)

Překroutila jsem:
Vše od té doby, co jsem začala myslet a vědět, že se něco stalo. Třeba můj první den ve škole. Vím, že jsem jedné nové spolužačce chtěla půjčit kapesník, protože měla strašnou rýmu, ale už vůbec netuším, kdo to byl.
Když jsme měli psa Arčiho, kterého jsem měla ze všech zvířat na světě nejradši. Dokonce jsem ho měla radši než koně a to už bylo co říct! Vždycky jsem se mu svěřovala s problémy, i když mi nemohl pomoct. Seděl u mě a naslouchal.
Teď si tak vzpomínám ještě na jednu vzpomínku, kterou jsem neměla a to, že vždycky seděl u mého kočárku a hlídal mě, dokud nepřišel jeden z rodičů, aby mě odvezli zase někam jinam. Byl to skvělý pes.

Když se to tak vezme, tak mám krásné vzpomínky. I když všichni (kromě mě), o kterých píšu, zemřeli, tak na ně mám jen ty nejlepší vzpomínky a tak by to mělo být.

A co vy? Máte také tyhle 3 druhy vzpomínek jako já? Nebo jich máte dokonce víc? :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rebecca Rebecca | Web | 26. srpna 2014 v 13:49 | Reagovat

Tak z doby před školkou si něco málo pamatuju,ale taky toho není moc,ale školku a potom školu si pamatuju jakoby to bylo včera :)

2 Janča Janča | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 13:51 | Reagovat

[1]: Tak to závidím :) já skoro vůbec. Ze školky si pamatuju několik krásných i nehezkých okamžiků a jsem za ně ráda, ale předtím teda snad vůbec nic.

3 M. M. | Web | 26. srpna 2014 v 16:56 | Reagovat

Ja si z predškôlky a zo škôlky skoro nič nepamätám, dokonca ani z prvého alebo druhého ročnika na ZŠ..nale inak pekný článok. :)

4 Rebecca Rebecca | Web | 26. srpna 2014 v 18:59 | Reagovat

Beru tě do Affs

5 Janča Janča | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 19:53 | Reagovat

[3]: Vážně? To jsem ráda, že na tom moje vzpomínky nejsou ještě tak špatně. :D Ale taky si toho fakt moc nepamatuju, no.
Děkuju :)

[4]: Díky moc :)

6 sarush ef sarush ef | Web | 27. srpna 2014 v 0:37 | Reagovat

Taky si nic před školkou nepamatuju, možná pár záblesků. Krásnej článek :)

7 Tea Tea | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 11:23 | Reagovat

Zrovna včera jsem nějak uvažovala nad tím, jak mi chybí dětství a jak to rychle uteklo to dětství a vlastně nejhorší je to přiznání, že už nikdy to nemůžeme vzít zpátky :) Vrátit se zpátky do dětství a udělat některé věci jinak, ale nebudeme tu filozofovat :D Já měla celý život jen babičku a dědu z mamčiné strany, děda byl strašně hodný, mlůj milovaný dědeček, který nikdy narozdíl od babičky nedělal rozdíly mezi mnou a starší ségrou, ale taky už bohužel odešel, ale mám s ním hodně vzpomínek, protože odešel pouze před 4 lety, takže v mých 16 letech na Pattersonovou chorobu, takže takové prokletí v rodině, protože na stejnou věc umřel údajně i dědův tatínek i bratr a babička tu taky bude ještě hooodně dlouho, má dobrou vitalitu :D Od mého táty tatínek žije v Bratislavě s novou manželkou, ale asi nebudu mít někdy šanci se s nimi poznat :) Pěkný článek :)

8 Kika Kika | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 15:30 | Reagovat

mě se nejvíc z Tvého článku dotkla a zaujala pasáž o babičce a dědečkovi. Před rokem mi umřel dědeček (taky na rakovinu), a tak strašně to bolelo a tak strašně jsem to prožívala, a pomalu všechny moje vzpomínky začínají být tak nepěkně mlhavé... když zavřu oči tak se mi vybaví podoba, kterou vídám na fotkách :-(

9 Gabe Gabe | Web | 27. srpna 2014 v 16:54 | Reagovat

ja mám snáď milión druhov spomienok. A skoro na všetky rada spomínam

10 Teeve Teeve | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 19:13 | Reagovat

Tvých prarodičů je mi líto. Vím, že truchlit nad minulostí není příliš vhodné, jelikož čas byl a my žijeme nyní, navíc od úplně cizího člověka to asi bude znít dost necitelně a neupřímně, ale myslím to vážně. Tyhle tři druhy vzpomínek mám taky. Něco si nepamatuju, něco, co jsem milovala, jsem ztratila a zbylo jen truchlení. A pak je tu ta část vzpomínek, které si buď pamatuji jinak, či jen útržkovitě. Paměť je holt excelentní věc a úžasné se nad ní zamýšlet... je to děsně chytrý. Taková nostalgie...

11 theworldisugly theworldisugly | Web | 28. srpna 2014 v 11:47 | Reagovat

Jediné, co jsi z období, kdy jsem ještě nechodila do školky je video z dob, kdy mi byl jeden rok. Slavila jsem narozeniny a z nějakého nezjištitelného důvodu jsem z onoho videa měla celé prázdniny takový ten pocit, že už nic nebude takové, jaké to bylo před těmi patnácti lety. Jinak si přímo nic nepamatuji, pouze ta videa.

12 Any :) Any :) | Web | 28. srpna 2014 v 12:27 | Reagovat

Máš krásný design blogu. Já ráda vzpomínám na staré časy. Někdy mě to dohání až k slzám.

13 Janča Janča | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 17:46 | Reagovat

[6]: Děkuju :)

[7]: Taky bych se ráda vrátila do dětství, ale nic bych teda neměnila. :) To moji prarodiče taky nikdy nedělali rozdíly, ale znám takové, kteří dělají a nechápu to. To je docela blbý, že se to takhle táhne a váš rod na to umírá, ale třeba se to zastaví. Alespoň, že sis dědu stihla užít. :) Třeba i dědu z Bratislavy jednou navštívíš, neházej flintu do žita. :) A děkuju :)

[8]: O to je to horší, že už je ti víc, než bylo předtím mně. Já jsem to alespoň tolik neprožívala, i když taky dost. Kór u babičky, když s námi bydlela.

[9]: Taky téměř na všechno ráda vzpomínám. :)

[10]: Ne, nezní to necitelně, jsi hodná.
Jo, paměť je dost "zajímavá", když nám dokáže leccos překroutit.

[11]: A to si pamatuješ, žes to zažila, nebo jen, že jsi na ty videa koukala?

[12]: Děkuju. :) To asi každého, neboj. Mě teda určitě.

14 Xoxo Xoxo | Web | 29. srpna 2014 v 20:04 | Reagovat

To je mi líto. Ta knížka se jmenuje Zapomnění od Cat Patrick (http://www.kosmas.cz/knihy/175440/zapomneni/)   ;D

15 Janča Janča | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 20:18 | Reagovat

[14]: Jé děkuju, hned se mi bude líp hledat. :)

16 Tea Tea | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 23:53 | Reagovat

[13]: No uvidime, ráda bych ho viděla, ale jak to mám s mým pravým tátou, že celých 19 let mě ani jednou neviděl, pak se začal ozývat, dva měsíce mě chtěl vídat, nasliboval vše a ted už od března zase se ani neozval blbou smskou natož ho vidět.. Děkuji já proto už jako malá byla na genetickém vyšetření i kvůli brzkým hormonům, ale tohle se předvídat nedá :) Zatím to bylo vždy jen z dědovy strany, ale díky :)

17 Janča Janča | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 9:58 | Reagovat

[16]: Fakt? Kamarádka to má podobně, ale nevídá ho teprve asi 6 let, no.
Aha, tak snad to bude v pohodě a k tobě se to nedostane. :)

18 pavel pavel | Web | 30. srpna 2014 v 10:58 | Reagovat

Taky je mi líto, že se mi vzpomínky z raného dětství z paměti vytratily, ale to je normální, ty známe jen z vyprávění rodičů.

19 Janča Janča | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 11:12 | Reagovat

[18]: Jo, je to sice normální, ale jelikož jsou většinou nejkrásnější, tak je to smutné. :(

20 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 30. srpna 2014 v 12:39 | Reagovat

Mám nějaké vzpomínky asi ze tří let, ale je toho hodně, co jsem už zapomněla. Pak jen překvapeně zírám, když o tom rodiče vypráví.

21 without-problem without-problem | Web | 30. srpna 2014 v 14:17 | Reagovat

Přesně o takových slibech mluvím!!!

Já jsem si jednou vybavila, jak ležím v kočárku a čučím nahoru na to zadělávátko a vidím mamku a babičku, jak táhnou kočár a jdou vedle sebe. To bych si troufla říct, že je moje nejdřívější vzpomínka. Ale je to opravdu jenom záblesk. Pěkný článek. :)

22 Ježurka Ježurka | Web | 31. srpna 2014 v 17:42 | Reagovat

Některé vzpomínky z dob, když jsem byla malá, tedy v předškolním věku, tak některé fakt mám a není jich zrovna málo. Asi byly hodně významné a že už pamatuji jako starší seniorka! Třeba se ti taky něco vrátí až budeš starší.

23 Janča Janča | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 17:57 | Reagovat

[20]: Přesně :D já si taky myslím, že nějak v těch 3 nebo po 3 letech si něco pamatuju, ale nikdy nemám jistotu, jestli si to jen nevymýšlím.

[21]: Tý jo, jak si můžeš pamatovat takovou strašně dávnou věc a ještě taková drobnost? :O To jsi dobrá.

[22]: To by bylo fajn, kdybych v nějakých 40 letech začala vzpomínat na školku nebo i dřív. Třeba se mi to poštěstí jako tobě. :)

24 Dominika Dominika | Web | 1. září 2014 v 19:12 | Reagovat

Ten pocit, keď stratíme spomienky na ostatných, je strašny. Keď pred dvoma rokmi zomrela moja babka, tak mi spomienky prebiehali hlavou. Teraz si pamätám iba jednu. Tiež je už pól roka od toho, ako mi zomrel dedko a ja cítim ako sa stále viac a viac tie spomienky skutočne vytracajú...
Je zvláštne, že i takto blízky človek nám nakoniec prestane chodiť na rozum.

25 Janča Janča | E-mail | Web | 1. září 2014 v 19:16 | Reagovat

[24]: Jo, to je asi nejhorší, kor když jsi je měla ráda. Ale neboj, občas si taky vzpomeneš. Třeba při takových příležitostech jako jsou TT na blogu. :)

26 Dominika Dominika | Web | 1. září 2014 v 19:24 | Reagovat

[25]: No áno :)
Ešte, že tu je ten blog :D
Samozrejme, občas si spomeniem, ale je to také... iné.
Hold, smrť si nevyberá. ( Ale niekedy to na mňa pôsobí tak, že to poriadne selektuje.)

27 Janča Janča | E-mail | Web | 1. září 2014 v 19:30 | Reagovat

[26]: Jo, ale někdy se fakt hodí. :D
To je jasný, že je to jiný a až si vzpomeneš jednou za měsíc, tak to bude ještě horší, ale přece jenom si vzpomeneš a budeš ráda. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama