Říjen 2014

Roztomilí ďáblíci

26. října 2014 v 12:40 Téma týdne
Věřte tomu nebo ne, většina malých dětí jsou úplná čertiska. Nejen že všude pobíhají a vyvádějí bůh ví co, ony jsou dokonce občas pěkně zákeřné. Rády koušou, štípají a nejraději tahají za vlasy! Já nevím, co to se všemi dětmi (a zvířaty) je, ale prostě je ty dlouhé vlasy nějak přitahují. Vždycky, když potkám nějakou známou s dítětem, její děťátko se mi hned začne sápat po obličeji a následně vydrží několik minut taháním za vlasy, až mi hrst vytrhne a já naštvaně odejdu. A přitom vypadají tak roztomile! Kdo by to byl řekl, že takový maličký andílek je vlastně stvořením ďábla.

Takhle se většinou chovají opravdu malé děti, ale ty větší mají podobnou dovednost. Jenže tihle to mají tak, že hodí ten svůj nevinný kukuč a každý jim všechno zbaští. Třeba když jsou sourozenci v konfliktu, vždy se věří mladšímu. Proč? Protože jsou menší a slabší a tak nemůžou nikomu nic sami od sebe udělat. A oni si to moc dobře uvědomují' Právě proto si rádi začínají, ale jakmile jsou v neprávu (berte to tak, že prohrávají třeba v lechtání, ať nejsem tak sadistická), běží hned za maminkou, že je starší sourozenec bouchnul, zatváří se strašně ublíženě, ale hlavně nevinně a vše je vyřešeno. Můžeš za to ty, ty starší pacholku! Neříkám, že si vždy začnou mladší, ale když ano, tak z toho stejně vyjdou líp.


Říkejme tomu třeba nespravedlnost nebo dnešní doba, ono je to stejně jedno, protože to tak bude vždycky. Ti lstivější a chytřejší většinou vyhrají, ať se nám to líbí nebo ne. Je to sice neuvěřitelné, ale oni mají asi nějaký dar, že i když jsou více méně zlí, umějí to udělat tak, aby jim každý uvěřil, začal je mít rád a se vším jim pomohl a oni nemuseli ani hnout prstem. Prostě si to umějí zařídit a my hodní můžeme jen tiše závidět. (Tiše, protože ti zlí nás jinak nebudou mít rádi a pěkně nám to zavaří.)

Otázka barvení vlasů

24. října 2014 v 22:17
K tomuhle článku mě navedl přítel. Nedávno (ani ne před týdnem) jsem se obarvila na ještě tmavší hnědou a napadlo ho, proč to vlastně lidé (hlavně ženy) dělají. No samozřejmě, že mi k tomu víc neřekl a další zamýšlení nechal na mně.


Chci změnit své narození!

13. října 2014 v 21:02 Téma týdne
Den, který bych ráda změnila, je datum mého narození. Původně jsem chtěla napsat jen narození, ale když se to vezme kolem a kolem, tak jsem tady na tom blbým světě přece jen ráda.

Takže se vraťme k mému datu. 22. října. Koho to napadlo, porodit mě právě v tento den? Jo, čísla se mi moc líbí, protože jsou sudá a ty já nejradši. Ale muset být nejmladší mezi kamarády, nejmladší (o týden) na základce, nejmladší (tak o 2,3 měsíce) na střední, na vejšce to bude o rok, dva? Teoreticky to není nic hrozného, ba naopak, ale prakticky... První 2 měsíce na střední jsem mohla jezdit na žákovskou (takže tak o polovinu levnější jízdné), což je super! Ale nemohla jsem oproti ostatním na party. První dva měsíce v maturitním ročníku ještě nemusím platit poplatky u lékařů (jak mě dnes zubařka informovala), ale nemůžu legálně pít alkohol a potulovat se s holkama městem (opilá).

Alespoň že ten stužkovák posunuli až na listopad, to bych se asi zbláznila. Další výhoda je, že budu mít vystudováno jakoby o rok dřív než ostatní, pokud teda někam dál půjdu. Po 18tinách už mi to bude asi docela jedno, že jsem nejmladší, protože další omezení ohledně věku u nás zatím nejsou. Konečně budu moct navštívit sexshop (haha).

Když už jsme u toho, tak narozky budu slavit už v pátek, což je zase PŘED tím, což znamená nelegální alkohol, ale doma v obýváku s rodičema to snad nevadí, ne? S kamarády to oslavím až PO, doufejme.


A teď, co bych chtěla změnit doopravdy? No přece ten datum narození! Žádný den snad nebyl nějak osudový a mou chybou hrozný, takže opravdu nevím, jaký by to mohl být. Něco bych samozřejmě změnila, ale určitý den asi neexistuje. Možná ten, kdy jsem začala kašlat na kamarády kvůli příteli. Ale to se taky táhlo víc dnů, tudíž ne. Určitý den, kromě toho zmiňovaného, který je myšlen trochu jako nadsázka, nevyžaduje změnu. Mám to ale skvělý život, že? :D

Plánovaný výlet VS. (ne)plánovaná nemoc

7. října 2014 v 18:57 Téma týdne
Já a plánování? Jo, to JDE dohromady, ale málokdy to taky tak hezky VYJDE. Mám ráda, když mám všechno hezky pěkně naplánované do posledního kousíčku. Ne dobře, zas tak hrozné to se mnou není, ale plánuju opravdu ráda a bez naplánovaného života bych žít nedokázala. Jakmile mi někdo moje plány zkazí nebo poupraví, můžu být naštvaná klidně celý den. Nejhorší je, když někdo něco zruší den/hodinu/chvíli před tím. Na tohle byl expert můj přítel. Teď už tolik neplánujeme, protože jsem z toho vždycky stráášně zklamaná a z mého naplánovaného kina s večeří a jeho předělaného obědu s kinem není nakonec nic.


Taky samozřejmě svoje plány občas přehodnotím nebo někomu přizpůsobím, ale nerada. Když je to hodně dopředu a není nutné udělat to ten den, tak mi to nevadí. Všechno se může kvůli něčemu změnit, někdo může onemocnět, odjet, mít domácí povinnosti, nebo dokonce školní a různé problémy, takže se to dá pochopit. Ale když jsem s někým domluvená na úplně banální věci a on to o hodinu odloží, což znamená, že už máme jen hodinu, tak to nemá cenu a opravdu mě to naštve.

S tím mým plánováním mám další problém - nemoc. Vždycky, když mám někam jet (hlavně k babičce), musím onemocnět. Když je to něco důležitého, snažím se to přechodit, když ne, jedu tam nemocná nebo vůbec. Tenhle rok jsem byla poprvé na dovolené u moře a bála jsem se, že zase den před odjezdem onemocním, kór když budou pracovat nervy. Naštěstí se tak nestalo, vše proběhlo v pořádku a onemocněla jsem až na konci prázdnin, když jsme měli malovat (k čemuž ale nakonec také došlo).

Tenhle rok jsem celkově byla nějak málo nemocná a přijde mi to dost záhadné vzhledem k tomu, že při jakémkoli větším vypětí, větším stresu, větším naplánovaném zážitku začínám mít kašel a rýmu. S rýmou teď docela válčím, jak jsou všichni nemocní, začíná být sychravo, nikomu se to nelíbí, jen rýmička si na nás dělá zálusk, ale zatím z toho vycházím dobře já. Můžu si tedy dovolit naplánovat výlet do vánočního Berlína někdy v prosinci a doufat, že budu zdravá jako do teď. Držte mi palce, v Německu jsem ještě nebyla.


Tady máte pro představu, jak takové trhy vypadají. Je to podobné jako v Praze, ale o dost velkolepější.