Padesát odstínů radosti

29. listopadu 2014 v 14:05 |  Téma týdne
Každé živé bytosti udělá radost něco jiného. Něco jiného ji zahřeje u srdíčka a pohladí na duši. Něco jiného ji rozesměje a zlepší jí den. Musím se tedy zamyslet, jestli k tomu stačí pouhých padesát odstínů. Překvapivě nestačí. Když jsem to číslo viděla poprvé, řekla jsem si, že je opravdu velké a tolik odstínů nic nemá (až na barvy). Teď jsem zjistila, že tomu tak úplně není. Mých padesát odstínů radosti by se vešlo třeba jen do třiceti, ale je možné, že i u jednoho člověka by to překročilo onu padesátku, ba i stovku. Člověk ani neví, co všechno mu může udělat radost, dokud se to nestane. (A na druhou stranu, co všechno ho může zklamat.)

Jsme stále rozvíjející se tvorové, kteří objevují nové věci. Z každého nového činu máme novou zkušenost a zjišťujeme, jak na nás tyto věci působí. Jestli cítíme, že jsou dobré, nebo špatné. Jeden to může mít tak, druhý jinak. Každý máme jiné myšlenky, přednosti a jiný pohled na svět. Někdo má rád násilí a dělá mu to radost, jiný je tím pohoršen, nebo z toho má dokonce trauma na celý život. Já vím, že tenhle příklad není zrovna dobrý, protože většina z nás se shodne, že násilí není dobré a byli bychom z toho smutní, naštvaní a vzteklí, ale víme moc dobře, že existují lidé, kteří si v tom libují a málokdo je pochopí.


Každý člověk je tak moc jiný. Lišíme se úplně vším - vzhledem, vlastnostmi, národností, finančními prostředky, názory, myšlenkami, inteligencí apod. Nikdy nemůžeme říct, že bychom někomu byli z 90 % podobní, a tak nemůžu říct, že by vyloženě každému udělalo radost třeba nové auto. To je dobré, že? Teď jste si všichni zřejmě řekli, že vám by to radost udělalo. A většině asi hodně velkou. Ale jsou i tací, kteří auto ke svému životu nepotřebují a ani ho nechtějí. Jsou to ti, kteří vyrůstali v chudé rodině bez jakýchkoli technických vymožeností a teď, když už by na to měli, jim nepřijde, že by to potřebovali, když se bez toho obešli celý život.

Mně radost udělá už jen to, že se dostanu na nějakou olympiádu, aniž bych se umístila. Když dostanu jedničku z předmětu, který mi normálně nejde. Když se připravím na maturitu tak, že už to zvládnu skoro za jedna. Když odmaturuji alespoň se čtyřkami (a to mám dobré známky). Když mě přijmou na vysokou alespoň do Pardubic, kde nejsou přijímací zkoušky a berou téměř každého. Když se mi v životě podaří sebemenší hloupost, ale budu vědět, že jsem něco dokázala!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 witchandwarlock witchandwarlock | Web | 29. listopadu 2014 v 14:26 | Reagovat

:))

2 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 29. listopadu 2014 v 14:28 | Reagovat

Tak přeci jen jsi napsala. :D Hezky napsané, to co udělá radost mě ji neudělá jiným lidem - je to jako darovat knihu. Jeden řekne, jo super a druhý neví která bije. Mě udělá radost opravdu hodně věcí. Člověk má hned lepší náladu, když mu něco nebo někdo udělá radost. :)

3 Kia Kia | Web | 29. listopadu 2014 v 19:51 | Reagovat

Nádherně sepsáno :)

4 Anette Anette | Web | 29. listopadu 2014 v 23:04 | Reagovat

pěkně napsané :) je vidět, že sis s tím dala práci :)

5 Janča Janča | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 17:59 | Reagovat

[2]: Nakonec mě múza navštívila. :) :D
To přirovnání ke knize je hezký a fakt pravdivý. :) Přesně tak, je super, když někdo umí dělat lidem radost třeba už tím, že je. :)

[3]:[4]: Děkuju :)

6 Lizzie Lizzie | Web | 1. prosince 2014 v 17:25 | Reagovat

Krásně formulováno :) Je pravda, že existuje mnoho odstínů radosti a je fajn, že některé z nich ještě třeba objevíme :)

7 Janča Janča | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 18:55 | Reagovat

[6]: Přesně tak, děkuju ti. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama