Zpátky do dětských let

23. listopadu 2014 v 21:03 |  Téma týdne
Ještě jednou bych se chtěla vrátit do minulosti. Do těch radostných časů, kdy mi nic nechybělo. Měla jsem vše, co jsem ke svému spokojenému životu potřebovala - rodinu, pár kamarádů, spoustu času, nápady a prostor pro jejich tvoření. Nemusela jsem nic řešit a mohla si pouze užívat s kamarády. Vím, že tady skoro každý už někdy napsal, že by rád vrátil své dětství, vím, že je to už takové klišé a vím, že je to nemožné, ale přesto o tom můžu snít. Můžu myslet na to, jak to bylo bezchybné.

Co bych na mém dětství změnila? Naprosto nic. Možná bych se chtěla víc hýbat, nějak cvičit, aby mi to teď šlo lépe a byla na to zvyklá, ale kdo by chtěl po malém dítěti, aby cvičilo? Snad nikdo. Jako zase si nemyslete, že jsem byla nějaký lenochod, ale bohužel ani levhart. Což mi teď připomíná, že bych chtěla být ptákem, ale o tom třeba někdy jindy.

V mém dětství se dělo tolik zábavných věcí, že jsem neměla ani čas sedět doma na zadku, jak tomu teď často bývá. Chtěla bych být zase malé dítě a ukázat těm dnešním, co je to zábava. Vzít si tepláky, roztrhané tričko a jít běhat na hřiště, dělat opičí dráhu a smát se, když upadnu, vstát, podívat se na krvácející kolena a utíkat s pláčem za maminkou, při čemž bych za 10 minut byla zpátky na hřišti mezi svými vrstevníky a bavila se dál. Točit se na kolotoči tak rychle, že by mi lítaly ruce a nohy a dělalo by se mi špatně. Houpat se na houpačce tak moc, že bych byla skoro stejně vysoko jako tyč, na které je houpačka upevněná. Lézt na stromy, které mají větve metr nad sebou, ale ta první je 2 metry vysoko, takže se na ní musí vylézt s pomocí kola opřeného o strom (vlastní zkušenost). Skákat ze zídek z čím dál větší výšky, až mě budou bolet paty. Hrát ve tmě na schovku a strašit se s ostatními ukrývajícími se...

Moje vzpomínky na dětství jsou stále tak živé, jako by to bylo včera. Kéž by tomu tak bylo. Musím říct, že jsem si to opravdu moc užila a chybí mi to, ale vím, že musíme jít dál a nemůžeme se zabývat tím, co bylo. Ach, když ty mladičké časy byly tak skvělé. Je mi líto těch, kteří neprožili takové plnohodnotné dětství, na které by mohli vzpomínat s úsměvem na tváři, ale i se slzou v koutku oka, protože se jim po něm tak stýská.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 13:36 | Reagovat

Moje řeč...:) Úplně se ke mně dostavila nostalgie..

2 Kika Kika | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 20:35 | Reagovat

Je pravda, že už to píše úplně každý. Ale teď se mám fakt báječně, tak si říkám, jestli třeba za dalších deset let nebudu vzpomínat na tohle období a nebudu se chtít vrátit sem... Možná se nám všem prostě jenom nelíbí stárnutí ;)

p.s.: já jsem se taky vždycky točila tak rychle, že mi nejenom bylo špatně ale dost často jsem z toho i zvracela :D

3 Janča Janča | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 18:36 | Reagovat

[1]: To jsem ráda. :)

[2]: Jo, tak teď jsi na to kápla! Zrovna včera jsem dočetla knížku, kde to bylo také napsané, že se bojíme a nemáme rádi stárnutí, tak to bude nejspíš všechno tím. :) Ale třeba je to i proto, že to prostě bylo krásné a bojíme se, že náš další krok nepovede k tak dobrým zážitkům.
Ou, až tak? To mně se jen motala hlava nebo jsem málem vylítla. :D

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 2. prosince 2014 v 17:27 | Reagovat

Dětství je krásné viď? :-)

5 Janča Janča | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 12:01 | Reagovat

[4]: Ano, to je. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama