Leden 2015

Knižní TAG

26. ledna 2015 v 20:49 Soutěže
Na tento zajímavý TAG jsem narazila u všemi známé Infinity. Moc se mi líbily nejen odpovědi, ale hlavně zajímavé otázky, na které si chci také zkusit odpovědět. Jak tak zjišťuji, je skoro nemožné, najít blogera, který by nečetl, takže se ozvěte vy, kteří tuto činnost nepraktikujete (anketa). Vím, že je tenhle článek docela slabota, když jsem dobu nic kloudného nenapsala, ale alespoň něco, než se z toho všeho zase vzpamatuju (jestli někdy).


Dokážu si to představit!

16. ledna 2015 v 21:08 Téma týdne
Po docela dlouhé době se pokusím o další zajímavý článek, jak tu všude vídáme. Nejspíš s tímhle tématem není tak úplně možné odlišit se. Každý na něj má co napsat, ať už je to povídka, báseň, nebo článek o čemkoli - blogem počínaje, facebookem konče (podle jejich intenzity je možná facebook tím začátkem).

Jen si to zkuste představit. Tu pohodu bez všelijakých sociálních sítí, které nám zabírají tolik času. Ten stres, protože se budeme muset víc snažit psát různé práce a hledat pomůcky k práci, když nám internet nepomůže. Už žádný internet. Vidíte to prázdno? Prázdno našich životů, které zaplňuje z velké části internet. Ať už v práci, nebo ve škole. Ať už k psaní různých prací, nebo k zábavě. Téměř ke všemu je dnes potřebný internet. Ne, on není tak úplně potřebný. To my jsme si na něj tolik navykli, že bez něj se už ani neseznamujeme s lidmi. Bez něj si nedokážeme povídat. Bez něj nic nevíme. Bez něj nic neumíme. Bez něj se nezvládáme zabavit. A co filmy? No samozřejmě, že na filmy se díváme online nebo si je stahujeme, čímž jsme se opět dostali k používání internetu. Slouží nám k tolika věcem, že je až nemožné se mu v této době vyhnout. A jestli ano, tak myslím, že o to stejně nikdo nestojí.


Nikdo nestojí o život bez internetu? Vážně se tu nenajde jediný človíček, který by vrátil zpět své krásné staré časy, kdy netrávil několik hodin u počítače, z čehož jen bolí záda a za krkem? Já bych vážně moc chtěla vrátit zpátky ty časy, kdy měli internet jen mocnější a bohatší. Jo, ať tu klidně je, ale ne pro všechny. A kdo by ho občas na něco potřeboval, tak si za poplatek může dojít jednou za měsíc do knihovny. V tom vám nebráním. Ale žádné sociální sítě, kde si každý stěžuje, nebo se naopak vychloubá, fotí si všechno, na co narazí a neví, co by. Prosím, bez toho se přece obejdeme.

Silvestrovský výlet

3. ledna 2015 v 15:20 Deníček
V úterý ráno jsme vyjeli před 8 hodinou ranní do Pardubic, odkud jsme jeli do Bratislavy. Jelikož den předtím napadl sníh, vyjeli jsme radši dřív. Jenže jako naschvál se jelo krásně a přijeli jsme asi půl hodiny před příjezdem vlaku. Postávali jsme tedy na nádraží a čekali, až dorazí. Dal si samozřejmě na čas, takže jsme čekali do poslední minuty. Měli jsme koupené místenky a trápili se hledáním správného vagónu, do kterého jsme nastoupili tou horší stranou, takže jsme šli přes půl vagónu na naše místa. Vlak byl vcelku pohodlný, jen chyběla wifi, abychom necelé 4 hodinky jízdy zabili sledováním filmů. Museli jsme si tedy poradit sami - povídali jsme si, četli si, poslouchali písničky, jedli a pokoušeli se usnout. Kolem 12 h jsme dorazili na místo, kde na nás čekal Standův spolužák/kamarád Kuba, za kterým jsme se vydali. Došli jsme na první zastávku, kde jsme zjistili, že jsme si nekoupili rezervaci na cestu zpátky, takže se kluci vrátili na nádraží a já hlídala zavazadla. Docela jsem se bála, že mi někdo něco ukradne, nebo po mně něco budou chtít, ale všechno bylo v pořádku. Došli jsme na zastávku, odkud nám to za pár minut mělo jet, ale trochu se to zpozdilo. I tak jsme se dostali "domů" docela brzo. Kuba nám ukázal svůj byt, uvařil nám skvělé jídlo a šli jsme ven. Ukázal nám krásy Bratislavy - hrad, krásné mosty, UFO, nákupáky apod. K večeru jsme šli koupit lístky do kina, ale měli jsme ještě dost času, tak jsme se najedli a pořád nám zbýval čas. Kuba nás tedy vzal na krásnou vyhlídku na bratislavském mostě. Byla už tma a všechno okolo svítilo, takže to bylo i romantické. Doporučuju se tam podívat.

Krásný výhled (a kousek vedle je vidět i hrad).

Rok 2014 byl skvělý, bude takový i rok 2015?

2. ledna 2015 v 14:19 Deníček
Poprvé můžu říct, že mi minulý rok něco dal. Konečně mám pořádně vzpomínky, které se mi vybaví i za několik desítek let. Minulý rok byl podle mě mým nejúspěšnějším a nejkrásnějším rokem. Vážně doufám, že to tak bude i tento rok, protože by se mi to dost hodilo, ale o tom za chvíli.

Co všechno se mi povedlo?
V lednu to byl rok, co jsem se svým přítelem, což znamená, že je to můj jediný vážný nejdelší vztah.
V květnu jsem byla na praxích, kde se mi líbilo tak moc, že o tom uvažuju jako o budoucí práci, ale to je snad ještě daleko.
Na konci června jsem zjistila, že jsem prošla třetím ročníkem s vyznamenáním, což pro mě bylo úžasným zjištěním. Na naší střední se to jen tak někomu nepodaří (ne že by byla těžká jako gympl, ale učitelky jsou svině).
O prázdninách jsem se podívala do zahraničí. Jak už mnozí víte, byli jsme s přítelem v Itálii. Poprvé u moře, to bylo prostě něco nezapomenutelného. Byla jsem také poprvé v Liberci, kde je to opravdu hezké. Ne jako u nás.
Na konci srpna jsem si konečně za celý můj život téměř sama poradila s vymalováním pokoje. Už tam není ta nudná bílá, ale úžasná modrá.
V září jsem přišla plná očekávání do čtvrtého ročníku. Snad chápete, že čtvrťák je dost zlomový, takže jsem nadšená, ale i zdrcená. Uvidíme, jak to dopadne v květnu.
V říjnu jsem oslavila svoje 18. narozeniny a přiblížila se tak mým, většinou o rok starším, kamarádům. Už můžu vyjít legálně s alkoholem na ulici a nic mi nehrozí, to je paráda.
V listopadu jsem si tedy mohla krásně užít stužkovací večírek, který byl velice vydařený. Byla to moje první párty od odpoledne do rána. Na to, že moje spolužáky nemám v lásce jako ty ze základky, skvěle jsem si to s nimi užila.
No a nakonec v prosinci? Úspěšně jsem se přihlásila k maturitě, tak teď ji ještě složit. Se školou jsme byli v Berlíně na vánočních trzích, které bohužel nebyly tak úžasné jako loni ve Vídni, ale alespoň mám další cizí zemi do sbírky. Zkoušela jsem si procvičit nejen němčinu, ale i angličtinu a bohužel se mi moc nedařilo. Když na mě někdo začne mluvit bez upozornění, prostě ze sebe nemůžu nic dostat.
Kolem svátků po dlouhé době zase sněžilo, za což jsem byla strašně vděčná. Miluju, když sněží na Vánoce nebo na Silvestra a bohatě mi to stačí mezi těmito dny, hlavně, že se sníh ukáže alespoň na chvíli.
Silvestr jsem si užívala s přítelem u jeho kamaráda v Bratislavě, z čehož vyplývá, že jsem se konečně podívala i na to Slovensko.