Únor 2015

Kouzlo možností

1. února 2015 v 19:44 Téma týdne
Kdybych si na začátku každého kroku mohla vybrat podle svého, byla bych asi nejšťastnější člověk na světě. Ale bohužel, když jsem se měla narodit, nikdo se mě nezeptal, jestli chci. Jestli chci vylézt na ten odporný a zkažený svět. Jestli chci bydlet tam, kde bydlím. Jestli chci mít blond vlasy a hnědé oči. Jestli chci být holka. Ne, nikdo se mě nezeptal! Ale možná právě proto, že bych nevěděla, jestli a co chci. Možná, že bych si tohle všechno, co mám, vybrala. Ale možná taky ne. Nemá cenu nad tím přemýšlet, jelikož nikomu z nás nikdo na výběr nedal.


Téměř nikdy se nás nikdo neptá, co chceme a prostě to tak je. A často, když nám dají na výběr, jsme tím tak zaskočeni, že nevíme, co si vybrat. Většinou to stejně necháme na ostatních, protože se neumíme rozhodnout. Nevíme, která volba je správná a bojíme se, že se rozhodneme špatně. Kdežto když někdo rozhodne za nás, nemůžeme si nadávat, že jsme zase šlápli vedle. Nevím, jestli to tak má hodně lidí, nebo je to mým znamením, které prostě váhat musí (Váhy). Jediné, co vím, je, že si neumím vybrat tu nejlepší možnost. Snažím se o to však alespoň pokusit. Myslím, že výběr střední školy byl pro mě skvělý. Jsem spokojená, baví mě to, chci v oboru pokračovat dál a můžu jen doufat, že si správně vyberu i vysokou školu (nebo si ona vybere mě).

Mohla jsem si vybrat, jestli chci blog nebo ne. Vybrala jsem si, že ho mít budu a teď na něj nemám čas. Měla bych ho zrušit? Můžu si vybrat - buď se mu věnovat, nebo ho nechat ležet ladem. No jo, jenže tohle je vážně těžké. Mám málo času, ale blogu se vzdát nechci. Tak co s tím? Bohužel mi nikdo nemůže poradit, musím se s tím vypořádat sama.

Mohla jsem si vybrat, jestli chci facebook. Ano, rozhodla jsem se, že se přidám k mým kamarádům a také si ho založím. Už ani nevím, kolik let jsem na něm strávila, kolik hodin z mého života jsem mohla věnovat něčemu, co by mě naplňovalo, než sedět u facebooku. Ale ne, já jsem se rozhodla pro tohle a utekla mi tak moje svoboda. Teď si nejspíš řeknete, že mám ještě pořád na výběr. Můžu tam zůstat, nebo odejít. Jenže. Vždy, když se s něčím sžijete, zvyknete si na to, je těžké jen tak odejít.

Když si na to zvyknete, je těžké odejít. Je těžké odejít ze světa jen tak, když už jste se na něm jednou ocitli. Při narození jste neměli na výběr, ale teď máte. Spousta z nás ale zjistí, že ten příšerný svět máme přece jen rádi, jsme tu rádi, máme se rádi, milujeme svou rodinu a přátelé a bylo by těžké a hnusné je opustit. Proto, i když si stěžujeme, tu stejně téměř všichni zůstáváme. A to je to - můžeme si vybrat a vybrali jsme si tu být.