Březen 2015

Smutná a vyčerpaná

25. března 2015 v 20:30 Téma týdne
Co bude dál? Tuhle otázku si poslední dobou pokládám vážně často. Já už opravdu nevím. Vidíte, jak kašlu na blog? To je vážně hrůza. Co bude dál? Po maturitě se vrátím k pravidelnému psaní, nebo už mě to nadšení opustilo a můj blog zpustne? Kdo ví. Přála bych si, abych si dokázala najít čas na blog a hlavně, aby v mé hlavě nelítaly jen "ty" myšlenky, ale i myšlenky nad blogem. Co bych mohla zlepšit, co bych mohla napsat, co by bylo super.

Ale bohužel se často ptám: "Co bude dál, když jsem teď sama?" Kdo ví, třeba to bude lepší. Třeba časem budu šťastnější, spokojenější, najdu si lepšího, všechno bude THE BEST. No jo, ale teď je to na dvě věci. No, ani na ty dvě ne.

Co bude dál? Udělám maturitu, nebo ne? A až ji udělám, co potom? Dostanu se na vysokou? Dostanu se do Prahy, nebo budu muset zůstat u těch našich nekvalitních Pardubic? A co dál? Bude mě to bavit, nebo radši půjdu do práce? Nebo budu chtít zkusit obojí? Ale budu to stíhat? Ne, já určitě ne. Jsem takový typ člověka, který je rád, že je rád, natož aby dělal víc věcí najednou. To by mě asi skolilo. Ne že bych už nebyla celá zničená, ale tohle by byl extrém.

Docela by mě zajímalo, kdy se začnu na tu stále omílanou maturitu učit. Pořád o ní mluvím, ale že bych se na to šla vrhnout, to ne. Je docela na nic, že se musíme učit i na normální písemky a do toho připravovat otázky (které si asi jediná v téhle době dělám sama, což mi bere dost času). Vážně nevím, jak to všechno stihnu, ale snad budu mít štěstí. Když už nemám štěstí v lásce, ať je to alespoň u maturity, díky Bože (nebo kdo za tím stojí).

Co bude dál? Zajímalo by mě, zda po maturitě zase začnu číst. Víte, chtěla jsem se taky vrhnout do challenge, kde si zvolím počet knih, které přečtu za rok, ale vím, že mě toho tenhle rok čeká spousta a netuším, jestli zvládnu těch slabých 10 (a to je ještě většina k maturitě), natož nějaká velká čísla. Upřímně doufám, že jakmile odmaturuju a budu mít po přijímačkách, hned si půjdu vzít nějakou knížku (možná si ji za odměnu koupím) a budu číst, číst a číst! Jenže kdo ví, jestli bude čas. Kdo ví, jestli zvednu ten svůj velkej zadek a půjdu si sehnat brigádu, nebo něco dělat. Kdo ví, jestli pojedu na dovolenou, nebo si budu rvát vlasy nudou.

Vážně netuším, co bude dál, ale budu se snažit, aby vše bylo co nejlepší. To samé samozřejmě přeju i vám, ať už jste na tom líp nebo hůř než já. Snad všechno bude jen lepší.


Plastové království

8. března 2015 v 20:20 Téma týdne
Víte, když jsem byla malá, chtěla jsem ÚPLNĚ VŠECHNO z plastu. Plastovou panenku, plastového kena, plastový mobil, plastovou kasu, plastová zvířátka, plastové jídlo... Cokoli, hlavně, abych měla všechno, co mají dospělí. Ne, nevadilo mi, že to nebylo opravdové, vůbec mi nevadilo, že vše v mém pokoji bylo z plastu. Já byla přímo nadšená, že mám tolik plastových věcí. Žila jsem si v malém plastovém království. Jak lehké bylo, udělat mi radost. Mohla jsem mít, na co jsem si ukázala, protože to bylo plastové = levné.

Ale teď už jsem velká a bohužel mi plastové náhražky nestačí. Bylo by to fajn, kdybych si chtěla hrát na to, že si volám s kamarádkou a stačilo by, kdyby mi rodiče koupili malý telefonek za 100 Kč (to je asi málo i na plastový, co?), ale bohužel, teď se za funkční (plastové) mobily dávají desetitisíce.

Nejde tady jen o plastové hračky. Jde o to, že dnes úplně vše nahrazuje plast. Okna z plastu? To není vtip, vážně. Díky chytrým lidem, kteří se snaží všelijak ušetřit, může být z plastu téměř cokoli. A že to stojí stejně jako původní okna ze dřeva? No jo, oni sice ušetřili, ale nechali to za téměř stejnou cenu, aby měli vyšší zisk. Co je na tom zvláštního? Nic. Okna vám fungují jak mají, tak buďte rádi, že je máte. A že vám vadí plast? No, tak si připlaťte za dřevo, ale myslím, že je tady doba plastových oken, takže nikdo nebude dávat dobrovolně víc za "stará ošklivá" dřevěná okna.


Co na to říct? Čím modernější, tím plastovější.

A omlouvám se za neaktivitu, ale fakt je toho na mě nějak moc.