Co bude dál? Tuhle otázku si poslední dobou pokládám vážně často. Já už opravdu nevím. Vidíte, jak kašlu na blog? To je vážně hrůza. Co bude dál? Po maturitě se vrátím k pravidelnému psaní, nebo už mě to nadšení opustilo a můj blog zpustne? Kdo ví. Přála bych si, abych si dokázala najít čas na blog a hlavně, aby v mé hlavě nelítaly jen "ty" myšlenky, ale i myšlenky nad blogem. Co bych mohla zlepšit, co bych mohla napsat, co by bylo super.
Ale bohužel se často ptám: "Co bude dál, když jsem teď sama?" Kdo ví, třeba to bude lepší. Třeba časem budu šťastnější, spokojenější, najdu si lepšího, všechno bude THE BEST. No jo, ale teď je to na dvě věci. No, ani na ty dvě ne.
Co bude dál? Udělám maturitu, nebo ne? A až ji udělám, co potom? Dostanu se na vysokou? Dostanu se do Prahy, nebo budu muset zůstat u těch našich nekvalitních Pardubic? A co dál? Bude mě to bavit, nebo radši půjdu do práce? Nebo budu chtít zkusit obojí? Ale budu to stíhat? Ne, já určitě ne. Jsem takový typ člověka, který je rád, že je rád, natož aby dělal víc věcí najednou. To by mě asi skolilo. Ne že bych už nebyla celá zničená, ale tohle by byl extrém.
Docela by mě zajímalo, kdy se začnu na tu stále omílanou maturitu učit. Pořád o ní mluvím, ale že bych se na to šla vrhnout, to ne. Je docela na nic, že se musíme učit i na normální písemky a do toho připravovat otázky (které si asi jediná v téhle době dělám sama, což mi bere dost času). Vážně nevím, jak to všechno stihnu, ale snad budu mít štěstí. Když už nemám štěstí v lásce, ať je to alespoň u maturity, díky Bože (nebo kdo za tím stojí).
Co bude dál? Zajímalo by mě, zda po maturitě zase začnu číst. Víte, chtěla jsem se taky vrhnout do challenge, kde si zvolím počet knih, které přečtu za rok, ale vím, že mě toho tenhle rok čeká spousta a netuším, jestli zvládnu těch slabých 10 (a to je ještě většina k maturitě), natož nějaká velká čísla. Upřímně doufám, že jakmile odmaturuju a budu mít po přijímačkách, hned si půjdu vzít nějakou knížku (možná si ji za odměnu koupím) a budu číst, číst a číst! Jenže kdo ví, jestli bude čas. Kdo ví, jestli zvednu ten svůj velkej zadek a půjdu si sehnat brigádu, nebo něco dělat. Kdo ví, jestli pojedu na dovolenou, nebo si budu rvát vlasy nudou.
Vážně netuším, co bude dál, ale budu se snažit, aby vše bylo co nejlepší. To samé samozřejmě přeju i vám, ať už jste na tom líp nebo hůř než já. Snad všechno bude jen lepší.
Ale snad budu mít brigádu, tak ten čas budu zabíjet až až.
toreborn |
Jsou v životě horší a lepší období... A co bude dál, to nikdo nikdy neví, ale jak bylo v jednom filmu "Někdy si myslíš, že je se vším konec, ale nikdy nevíš, kam tě to dovede." A toho se držím. Kéž se tvoje sny splní a je líp!