Červen 2015

Znovu silná!

22. června 2015 v 18:00 Deníček
Těm, kteří trpělivě sledují, jestli se někdy vrátím na blog, bych se nejdřív chtěla pořádně omluvit! V poslední době toho na mě bylo příliš, a kdybych vám o tom psala, asi by to bylo dost zmatečné a zbytečné. Nejsem totiž jediná, která si tím prochází, a proto nemá cenu to nějak víc rozebírat. Možná by někoho moje pocity zajímaly, ale někdo by byl třeba pohoršen, že zde píšu o tak prostých věcech, jako je učení na maturitu nebo rozchod. Pár slov si přece jen neodpustím.

Těm, kteří mě mají virtuálně rádi bych chtěla říct, že už je mi naprosto skvěle! Sice se pořád cítím taková neúplná bez mé "drahé polovičky", ale už mě to neomezuje a nedeprimuje. Jo, taky bych vám mohla říct, že si dost brzo našel náhradu, čímž se mi docela zhnusil a rychle mě opustila touha chtít ho zpět. Cítím se teď úplně volná, můžu si dělat co chci, kde chci, kdy chci a s kým chci, což jsem už dávno zapomněla. Je to vážně super pocit, asi ten vztah stál za prd už delší dobu.

Teď pár řádků o maturitě. Mám ji! Mám ji s vyznamenáním! Mám ji se samýma jedničkama! Takže jsem naprosto spokojená. Přípravě jsem sice nedala tolik, kolik bych mohla, ale i tak se to nádherně povedlo. Já vím, měla jsem štěstí na otázky a na dobrou náladu učitelek, ale přece jen v tom mají zásluhu i moje vědomosti. Učitelky byly taky milejší proto, že jsem 4 dny před maturitou omdlela a dost si rozbila pusu. Byla jsem ráda, že jsem k maturitě vůbec došla a jakž takž mluvila. Je to už měsíc a půl a pořád moje pusa není v úplně nejlepším stavu, ale oproti tomu začátku si přijdu skvěle.

Další odstavec by se mohl věnovat čtení. Jak jsem v minulém článku doufala, že zase začnu číst, splnilo se mi to. Hned po maturitě jsem zašla do knihkupectví, koupila si asi 5 knížek, potom do knihovny, půjčila si asi dalších 5 knížek a nakonec, když jsem jela na přijímačky, mamka mi v Praze koupila ještě jednu. Knihovna je tedy rozšířená, teď to jen někdy přečíst. Zatím jsem asi u třetí, ale pokusím se pohnout a přečíst toho co nejvíc, než zase přijde učení na vysokou (jestli mě teda na nějakou vezmou). Přijímačky jsem dělala do Prahy a do Hradce, ale ani jedny nevyšly, tak doufám, že mi odpoví třeba na odvolání. Potom mám ještě Pardubice, kde berou na základě vysvědčení, což by vyjít mělo, ale nikdy nic není jisté, jak jsem stačila zjistit. Uvidíme, jak to všechno dopadne a jak bude vypadat můj příští (ne)školní rok.

V neposlední řadě bych chtěla zmínit, že se budu snažit opět věnovat blogu jak jen to půjde. Ovšem neslibuju, že se mi pohrnou nápady. Nějak jsem zapomněla, jak se píšou ty mé úvahy a zatím to vypadá spíš na deníčkové blogování, ale uvidíme. Snad od každého trochu. Poslední dobou mám strašně ráda slovo "uvidíme", protože nikdy nevíte, co se vyvrbí a co se vám stane skvělého, nebo bohužel hrozného. Můj život je poslední dobou tak nevyzpytatelný, že se neodvažuji říkat nic se stoprocentní jistotou.

Zajímá vás, jak nakládám s volným časem? No, nejdřív jsem se jen tak poflakovala, ale před pár měsíci jsem vyplnila dotazník na brigádu do Tesca, ozvali se, přišla jsem na pohovor, po delší době i na školení a hele. Líná Janička začala pracovat. Původně jsem měla jít doplňovat a tak podobně, ale přemluvili mě, abych šla na kasu. Strašně jsem se toho bála, ale není to tak hrozné, jak se zdálo. Teda alespoň zatím. Horší je, že mě šoupli i na informace a to už je trošku zmatek, ale snad se brzo oklepu a půjde to samo. Doufám, že si tímhle způsobem vydělám na nějakou dovolenou, na kterou bych mohla třeba v září, jestli mi školní rok začne až v říjnu. Pokud se ale dovolená konat nebude, srdce mi to neutrhne. Ještě pořád mám v jižních Čechách babičku, kam plánuju jet ať se děje cokoli. Je tam tak krásně a pohodově, že si nemůžu nechat ujít alespoň týden prázdnin strávených na tak kouzelném místě. Jestli nevíte kam na dovolenou, Šumava a Morava jsou ty nejlepší možnosti u nás. :)

Za týden už snad všem začnou prázdniny (až na pracující, já vím), tak vám přeju, abyste si je krásně užili a aby bylo hezky!