Listopad 2015

Nedostatek času a vlastně všeho

17. listopadu 2015 v 17:55 Deníček
Jsem tak hrozná, že už jsem celou věčnost nenapsala ani slůvko, achjo. Ne, kecám, pár slov jsem vypotila, ale jaksi nedávaly smysl, bylo jich málo a celé to bylo na nic. Čekala jsem na dobré téma týdne, abych se do toho zase dostala, ale když jedno bylo, tak jsem ho díky nedostatku času prošvihla. Možná si na něj něco napíšu zpětně, ale uvidíme. Přemýšlím, jestli má ještě smysl blog vlastnit, ale byl by to trestný čin, zrušit ho, takže si dám ještě šanci. :D

Jestli na můj blog ještě někdo zavítá, tak bych se ráda omluvila (teda nerada, protože by bylo lepší se nemuset omlouvat a prostě psát), že moje aktivita od léta zamrzla. Vlastně možná už od zimy, ani nevím, kdy jsem naposled pravidelně psala.

Takže teď k tomu, proč na můj milovaný blog a úžasné čtenáře kašlu. Jednak je to nedostatkem nápadů, fantazie a tak všeho, ale hlavním důvodem je lenost vysoká škola. Jojo, naše malá Janička je konečně na vejšce. Odmaturovat byla celkem brnkačka, ale držet se na vejšce dává zabrat. Teď si asi řeknete, co mi jako dává zabrat, když zkoušky jsou až v zimě. Ale ony se taky píšou průběžné testy (občas) neboli zápočty. Dobře, psala jsem jeden. Ale celá škola dává strašně zabrat, je to vyčerpávající, těžký a šílený. Jsem tam už skoro 2 měsíce a občas stejně nevím, co mám kde hledat. Škola od 7 ráno do 7 večer je sama o sobě šílená (moje milované úterky), takže si to kapánek zkracuju. Máme nepovinné přednášky a na tu večerní skoro nikdo nechodí, tudíž jsem se zařadila mezi ty "nechodivce". Milého pana učitele profesora však nenapadlo nic lepšího, než si zapsat docházku. Paráda. Takže místo dejme tomu 150 lidí bylo asi 7 a třeba jim to ve zkouškovým pomůže (ti se mají!). Nejhorší na tom všem snad ani není to, že domů jezdím v 6 večer (a do školy normálně na osmou), ale to, že máme 3 matiky a jedna je horší než druhá. Jednu jsem si dala volitelnou proto, že všichni říkali, že pomůže k té hlavní (a taky že jo, ale stejně to je málo). Každý druhý (nebo spíš jeden a půltý) má doučování, protože to se znalostmi ze střední prostě nedáváme a já se bohužel řadím mezi ty, kteří doufají, že to nějak zvládnou vlastními silami. Netuším, kde ostatní vzali peníze a čas na doučko, protože já tyhle dvě důležité věci nějak postrádám.

Mezi další důvod mé neaktivity taky patří brigáda. Chodím do hypermarketu, kde je to naštěstí dost v pohodě a můžu si říct, kdy přijít chci a kdy ne, akorát že většinou v ten stejný den chtějí jít všichni a tak na mě nezbyde místo a potom nejsou ani ty peníze. Zkoušela jsem rozjet ještě jednu brigádu, ale z toho jsem se málem zbláznila, protože z toho mála času najednou nebyl čas žádný. Většinou jsem sice měla volné neděle, ale ono to občas chce nějaký ten odpočinek a taky se někdy musejí dělat úkoly (jojo, úkoly na vejšce, taky supr věc).

Z čehož plyne, že všechen svůj čas promrhám ve škole, v práci a učením. Už ani nemám čas na to, abych si vysála v pokoji. Vážně nevím, jak to tam bude vypadat v zimě. Mám sice pokoj s bráchou, ale ten je horší než já. Čas sice má, ale věnuje ho jen a jen počítači a vysavač vidí tak jednou za rok. Občas se najde i ta volná chvilka (třeba dneska), ale buď zrovna nemám nápad, nebo na psaní nemám náladu a nic by z toho zase nevzniklo. Je to fakt šílený, ale snad si brzo na ten chaos zvyknu a třeba do něj zařadím i psaní na blog. Jestli to ještě vůbec bude ke čtení, už asi ani neumím psát. :D

Na konec bych už jen chtěla poděkovat těm, kteří na můj blog ještě občas mrknou a přečtou si tenhle (nebo jiný) článek. Snad se zase budeme virtuálně potkávat. :)