Leden 2016

Takový ten pocit...

23. ledna 2016 v 12:05 Téma týdne
Taky máte občas ten pocit, že jste všechno zvorali? Nebo možná ne ani tak vy, ale všechno je špatně. Možná ne tak úplně všechno, ale fakt dost věcí. Ten pocit, kdy si řeknete, že jste se měli vydat jinou cestou. Že všechno mělo být jinak. Že to mohlo být lepší. Ale taky horší, kdo ví. Ale teď, v tenhle moment, je pro vás současný rozhodnutí špatný. Nebo ne tak úplně špatný, ale to horší. Je to vlastně taková druhá dobrá možnost. Ale to je právě to - DRUHÁ. První (nejlepší) jste vyměnili za druhou. 80 % štěstí jste vyměnili za 20 %, který vám tak nějak chyběly v tom, abyste se rozhodli pro možnost číslo 1. No jo, ale teď už s tím moc neuděláte, nebo jo? Něco možná jde změnit lehce. Opustit to, co je pro vás přítěží, pro co jste se vlastně ani rozhodovat neměli a měli jste být radši sami. Sami, ale šťastný. Něco sice změnit jde, ale je to těžký. Fakt moc těžký. V prvním roce školy to ještě jde změnit docela dobře, ale i tak. První semestr za váma, tak proč byste se hnali jinam. Jinam, kde se možná ani přes ten první nedostanete a budete chtít zpátky do starý školy. Zjistíte, že na nový jste úplně sami, že vám chyběj kámoši, pomoc od každýho, koho jste ve škole potkali, občas i fajn učitelé.. A na nový škole by tohle všechno vůbec být nemuselo. Jo, obor by vám sice seděl víc, ale zbytek byste nezvládali. Kdo ví, nikde nevíme, co by kdyby. Vždycky musíme obětovat jednu věc pro druhou. Fakt vždycky. Nemůžu si vybavit žádnou skutečnost, kdy bych se nemusela rozhodovat minimálně mezi dvěma možnostma. V jednu chvíli vám přijde lepší to, v druhou ale zase něco jinýho. Možná, že ta možnost, pro kterou jste se rozhodli je přece jen lepší než ta obětovaná. Ale to nikdy nezjistíme. Kdybysme neudělali tu největší chybu svýho života, možná by ten život byl úplně v háji. Ta jedna věc by třeba byla skvělá, ale zbytek by se hroutil. Nechali jste někoho odejít ze svýho života? A strašně moc vám chybí? Říkáte si, že to bylo to nejhorší, co jste mohli udělat? No, možná, že to bylo nejlepší rozhodnutí a vlastně vás to zachránilo. Třeba byste byli nešťastný a topili se. Takhle vás ještě pořád drží něco nad vodou. Taková ta naděje, že všechno nakonec bude dobrý. Že potkáte někoho, kdo vám převrátí život naruby a zase budete moct být šťastný. Ale možná, že právě teď šťastný jste, jen si to tak úplně neuvědomujete.
Ne každá chyba je chybou v pravým slova smyslu. Každej krok vedle může být tím správným krokem.

Tahle guma je dokonce v prodeji. Zdroj

Jak (ne)hrotim zkouškový

8. ledna 2016 v 22:45 Deníček
Znáte to, první rok na vysoký, spousta neznámých věcí, neznámých lidí, učitelů, předmětů, akcí... Nevíte, kam skočit dřív. Nevíte, co se učit dřív. Až zjistíte, že vlastně nevíte vůbec nic. Nadáváte si, že jste se neučili průběžně, protože teď to prostě nemůžete dát. A ty, co si věřej, že to daj, jsou prostě divný. Asi nějaký šprti nebo tak něco. Nebo maj možná všechny testy od starších vysokoškoláků a teď to daj s přehledem, protože vědí, co se učit. Jenže když se k vám přece jen nějakej ten materiál na učení dostane, přijde vám, že je toho strašně moc. A když je to přímo test, kterej můžete dostat, tak si řeknete, že vám ale zrovna tenhle určitě nedaj a budete mít jinej, takže vám nezbyde, než se zase učit úplně všechno. Nebo se na to třeba vykašlete, naučíte se jen tohle a budete doufat, že to prostě "nějak" vyjde. Ostatně jako vždycky. Zatím to tak nějak dáváte, projeli jste si den před zkouškou vypracovanej soubor a pak to nějak natypujete. Nakonec to nebylo zas tak těžký, tak jak je možný, že to někdo nedal? To jsou tak hloupý? Nebo se na to ani nekoukli? No, je možný, že neměli ten soubor a nevěděli, co se učit zkráceně, aby to celý stihli. Tak jo, příště to třeba taky někomu pošlete a nebudete lakomý. Anebo taky ne. Ale vždyť vejška je celá o spolupráci a nebejt jí, tak by to nikdo nedal. Až na ty šprty, co to uměj, ještě než se k vám vůbec dostanou materiály. Po každý hotový zkoušce počítáte, jestli už máte ten potřebnej počet kreditů, kterej máte mít a stresujete se, když vám to furt nějak nevychází a ostatní už choděj vysmátý s tím, že těch 15 nasbírali během prvního tejdne. Hm, když je někdo dobrej a dá v předtermínu nejtěžší zkoušku, tak je to jasný. Říkáte si, jak jste hloupý, že jste tam taky nešli, protože když to dal ten a ten, tak byste to určitě dali taky. Jste naštvaný nejen na sebe, ale hlavně na všechny, který to dali a vy ještě zkoušku nemáte. Fakt nespravedlivý. Tak třeba nedaj něco jinýho, co vy jo. A pak na tom budete stejně. Ale kdo ví. Vždyť je ještě čas. A navíc, jsou 3 pokusy, tak to nebudete hned na začátku přece hrotit, ne? Nějaký předtermíny? Pche, na to vás ani nehne. Když se vám nebude chtít, tak se to možná naučíte až na ten poslední termín a budete prostě doufat, že to vyjde. Nic jinýho vám taky nezbejvá, žejo. Nebo vlastně jo, ještě si to můžete zapsat další rok. No tak to vůbec nemusíte s ničim spěchat. Možná to jen půjdete zkusit, a buď to vyjde, nebo ne. Příští rok je taky rok. A nebudete první ani poslední.

Ale teď vážně. Já ty zkoušky tak strašně hrotim, až se mi z toho zdaj děsivý sny. Buď zkoušku nestihnu, nebo ji prostě jen nezvládnu, anebo se mi zdaj úplně jiný levly snů, kde se všechno hroutí. Potom mám bejt v klidu a věřit, že to zvládnu, když se mi zdaj takový hrůzy. Měla jsem to štěstí (a znalosti), že jsem zatím všechno kromě volitelnýho předmětu zvládla, ale problém je, že to nejtěžší mě ještě čeká. Fakt se "těšim" na matiku, to bude bomba. Ale tu půlku bych tam nějak našmrdlat mohla. A u zbytku se budu modlit, že to nebude tak šílený, nebo se to ještě nějak zvládnu naučit. Ale občas mi přijde, že u zbytečných předmětů je toho šíleně moc a třeba angličtina je skoro zadarmo (i když ji spousta lidí nedala, ale furt maj ty další 2 pokusy). Snad to půjde hezky dál jako doteď a nebudu z toho moc šílet.

Všem, co teď máte zkouškový, píšete testy na uzavření pololetí, nebo už se připravujete na maturitu, přeju hodně štěstí a pevný nervy! A kdybyste to náhodou nezvládli, svět se nezboří.

Zdroj (tady to půjde i přečíst)