Nějaká ta slátanina po půl roce

8. července 2016 v 21:47 |  Deníček
Ahojte, vítám vás na mém zapovězeném blogu. Už jsem myslela, že sem nikdy nic nenapíšu. Taky byste to řekli, co? Když mám poslední článek vložený před půl rokem. Ale to možná ještě není tolik, někteří říkají, že si musí dát od blogu pohov třeba na rok. Jenže nejhorší na tom je, že mně to psaní ani nechybělo.. Prostě nebyl čas psát, nebyl čas na to myslet a tak nějak jako by to ani neexistovalo. Znáte to, ne? Když na něco kvůli nedostatku času nemyslíte, protože přemýšlíte o jiných - důležitějších věcech a najednou jako by ta původní věc už neexistovala (nebo člověk). Kéž bych to uměla udělat u jiných věcí než je blog. Ale ten blog se mi skoro nemá jak připomenout, kdežto ostatní věci (lidi) bohužel jo.

Ale abych přešla k původnímu popudu psaní tohoto článku. Nějak jsem vám prostě chtěla sdělit, jak to se mnou teď vypadá. Ono je možná dobré si dát nějaký ten čas pauzu a potom vidíte, co všechno a jak moc se změnilo. Včera jsem si četla článek, kde jsem psala, jak skvělý byl rok 2014 a že 2015 bude určitě ještě lepší. No, tak to jsem byla docela mimo. Ten rok 14 byl zatím fakt nejlepší, bych řekla. Jasně, třeba tenhle rok jsem dokázala něco víc než minulé roky. V roce 15 jsem dokázala něco víc, než v tom předchozím. Ale spousta krásných věcí z roku 14 skončila, nebo se neopakovala. A když jo, tak to nebylo tak intenzivní a skvělé jako v TOM roce. A taky ten článek vyzařuje štěstím a spokojeností, což v mých ostatních článcích postrádám (i v tomhle). Možná by mě někdo měl naučit mít ráda to, co mám. Nebo dostat něco, co by mě udržovalo ve stavu štěstí. Ale abych pravdu řekla, můj život není vůbec špatný. :)

Tenhle rok se událo dost zajímavých věcí a to je teprve v půlce, takže si myslím, že to zase tak marný není. Ale na druhou stranu se staly i takové věci, které mě dost položily. Ty se ostatně staly hlavně v minulém roce. Tak nějak nevím, jestli o nich chci psát. Jasně, že by to bylo fajn.. jak pro mě (vypsat se z toho), tak pro vás (pro pochopení), ale asi si to zatím nechám pro sebe. Chci, abych tu měla další článek, ze kterého bude vyzařovat víc pozitivismu než negativismu. Což znamená, že bych si neměla stěžovat, že byl rok 14 lepší než například tenhle, sakra!


Takže teď už vážně k věci. Tenhle rok je vážně zajímavý. Úspěšně jsem dokončila první rok na vysoké škole. Úspěšnějc než jsem čekala. Myslela jsem, že jeden předmět nezvládnu a nechám si ho do dalšího ročníku, ale opak byl pravdou a zvládla jsem ho na první pokus. Byly tady i další předměty, ve kterých jsem si nebyla úplně jistá a tam, kde jsem myslela, že budu perlit, jsem docela pohořela. Nejlepší předmět jsem udělala jediný až napodruhé. N E C H Á P U. Takže jdu do druháku, jupí. Ale možná se raduju předčasně, protože už budu muset začít myslet na bakalářku a to se mému línému já opravdu nechce.
Brigádničím už rok v hypermarketu, to to letí. Nechápu, že jsem tam zůstala tak dlouho, ale teď už chci vážně brzo odejít. Snad poslední prázdniny zde strávené. Ne že by mi vadila ta práce (i když jako praxe naprosto nevhodná), ale dost mi vadí přístup nadřízených a HLAVNĚ plánování směn. To je fakt katastrofa.. Radši půjdu někam, kde budu muset být od pondělí do pátku každý den 8 h, než si sem moct chodit kdy chci, z čehož vyplývá, že tam skoro nejsem, protože když se to hodí mně, tak už je obsazeno. Ale teď zase zkouším začít novou brigádu (to už tu jednou bylo, ale teď to třeba vyjde). Dokonce se kvůli tomu ze mě stala paní podnikatelka (přesněji mám živnost). Dost se toho bojím, určitě budou zmatky a tak různě.. budu muset něco platit (všichni říkají, že ne, ale já si pořád myslím, že jo) a nebude to tak lehké, jako když za mě všechno vyřídí paní na personálním. Holt to ještě bude sranda. Ale větší plat za míň práce (a lepší práci) mě vážně láka.

Jako vážně? Ještě nejsem ani v polovině mých myšlenek a už jsem toho napsala tolik? Tak možná, že mi přece jen to psaní trochu chybělo.

Ještě bych chtěla poznamenat, že jsem se nezhoršila jen v blogování, ale také ve čtení. Nedávno jsem zjistila, že jsem ještě tenhle rok nebyla v naší knihovně (jen ve školní, která normální knížky neviděla ani z rychlíku). No a tak jsem si řekla, že teď už to nemá cenu, abych tam šla a platila 100,-, když můžu přijít v září a zaplatit jen 50,-. Takže bych teď mohla přečíst knížky, které na mě čekají u mě v knihovničce, ale nějak se nemůžu dostat ani k nim. Já vím, že denně bych tu kapitolu přečetla v pohodě, ale to já radši jdu dělat něco jiného, flákat se, (ne)kulturně se bavit a podobně. Ještě k tomu všemu jsem konečně začala dělat autoškolu, takže v podstatě čtu - učebnice do autoškoly. Těm sice taky tolik nedávám, ale snad na to brzo vlítnu. I když jsem si říkala, že bych dneska před spaním mohla otevřít knížku půjčenou od kamarádky, abych četla něco lepšího, než statusy na facebooku a onu zmíněnou učebnici.
Vždycky se mi v životě naskytnou takové situace, kdy prostě nevím, jestli zvolit to, co je lepší pro moji budoucnost, nebo to, co se mi víc líbí teď. Jako třeba jít cvičit VS jít jíst. Strašně miluju jídlo (ne, nevážím 100 kg) a po spoustě nezdravého jídla bych se mohla utlouct, ale vážně by to chtělo cvičit. Asi půl roku jsem se toho docela držela a dost mi pomáhal i tělocvik ve škole (což nebyl takový ten, jak je na střední, tady jsme vážně Cvičili s velkým C), ale teď to bez téhle hnací síly nějak nezvládám. Přijde mi, že jsem čím dál línější a i když si najdu motivační citáty a obrázky, i když mám kamaráda, co mě tahá do posilky, i když si večer řeknu, že druhý den už si vážně zacvičim, tak to prostě stejně nikdy nevyjde a akorát se pořádně nažeru. Ale konec stěžování. :D I když to vlastně ani není stěžování.. tímto vám říkám, že se mám dobře, když mám co jíst. Takže se mějte hezky, relaxujte, pracujte, jezte a cvičte, ale všeho s mírou! Snad se tady zase brzo ukážu. :)

Hlavně, že mám tohle na tapetě!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama